Nahodíme drsňáckou osudovou hudbu, hodíme Johanssonku, která vždycky vypadala mezi ostatníma kostymérama jako nejchudší příbuzná, přímo mezi ně, aby jsme zvýšili její hodnotu, trochu synchronizace mezi bubny a střelbou , záběr na pistol, zvolníme, dáme supr napínavou scénu na digi zdi, pohledy do očí, přestože víme, že nikdo neumře, musíme se tvářit, že jo, opět nahodíme pár osudových proslovů kdo jsme a nejsme, co víme a nevíme. Nahodíme nějaká dilemata/traumata z minulosti, záběr na malou (asi) holku.... no dál radši nic ... kde už jsem to všechno jen viděl, všechno je to tak strašně drsné, osudové, hudba burácí .. prostě Marvel po stopadesátédeváté vč. sterilního vizuálu jako vždy, jedeeeeeem *:D* Ale vážně, tohle už fakt víc generické být nemůže :)