Jedenáctý díl a je to čím dál silnější. Raději to ale hodím do spoilertagu.
Tentokrát tu nejsilnější chvíle mají Marta Dancingerová a Petr Kostka. Scéna, kdy Tereza drží oba spící kluky za ruku a má v očích slzy, mě poslala do kolen. Aneb jak scéna beze slov vydá za víc než i ten nejsilnější monolog.
A rozhovory Petra Kostky s jeho seriálovým synem? Kdybych zjistil, že můj vlastní otec by mě udal komunistickým fízlům a i po třiceti letech mu to přijde správný, asi bych s ním už nepromluvil. A o jeho monologu na zahradě ani nemluvím, taky bych asi vyskočil. Kostka to zahrál fakt dobře, je to herecký bard v tom nejlepším slova smyslu.
Jo a velký dík Jitce Čvančarové za tu facku pro Jana Dolanského. Už to potřeboval.
Kukačky
reagovat
|