Je to nieco ako ked pozeras parodiu. Pokial je kvalitne natocena, tak sa zasmejes aj ked si nevidel original, ktory paroduje. Ale ked mas original napozerany a mas ho rad, tak si tu parodiu uzijes ovela viac.

To ze je ten film neaktualny, odradi bezneho divaka, vid Fluke.
Mna to neodradilo. Film sa mi pacil, a povazujem ho za kvalitny. Chcel som len napisat, ze na 100% si dokaze vychutnat vsetky tie odkazy, len divak ktory ma poriadne napozerane, ako ty alebo Charlotte. Kedze tie odkazy nepovaujem za nevyznamne a ja som sa v nich vobec nechytal tak nedavam 10/10 ale len 8/10.

Tak nějak musím souhlasit s puffy2. "Pomrknutí" jsem nezachytil žádné, tolik vyzvedávanou kritiku Hollywoodu jsem v tom nenašel. Je možné že jsem ten film nepochopil ale tak nějak jsem v něm neviděl žádnou nadčasovost. Ještě na svou obhajobu říkám že na černobílé filmy koukám v míře větší než velké takže barevnost filmu můj úsudek neovlivnila.

Som celkom prekvapeny, ze o tomto filme pise imf.
Rozhodne si zasluzi zaradenie do VIM, ale podla mna je uz trochu zastaraly.
Maloktory dnesny divak si vsimne vsetky tie odkazy a spiklenecke pomrknutia pre zasvetenych divakov. Nie je to sice natolko dolezite, aby divak pochopil dej, ale je to dost vyznamne. Naviac aj ten studiovy system, ktory film kritizuje je uz davno mrtvy a pre dnesneho divaka asi aj dost nezaujimavy. Preto nemozem dat filmu plny pocet bodov, ale len 8/10. Mna na tomto filme najviac fascinoval William Holden, ktoreho som vdaka tomuto filmu objavil a velmi si ho oblubil. Od Wildera sa mne najviac pacil perfektny Stalag 17.

Přiznám se, že mě ovlivňují předsudky, půjdu radši nakupovat než si pustit černobílej film:) (tím neříkám, že jsou obsahově špatný, jen mi vadí ta černobílá).

Kamera. Světla. Akce. Náraz. Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Nikdy jsem se necítila tak staře. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba Hollywoodu zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu...
P.S. Jakkoli se termínem genialita plýtvá, Wilderův masterpiece si to absolutizující označení zaslouží, momentálně mám pocit, že víc než kdokoli jiný. I proto, že z tohoto noir dramatu jednotlivosti jako herecké výkony, hudba nebo kamera neční, ale ústrojným způsobem vytvářejí přízračný svět. A nepochybně, až se utlumí bezprostřední reakce, půjjde o jeden z nejzajímavějších filmů pro další analýzu.

jj, v infu je to pěkně napsané - Stroheim, ačkoli měl v té době 64 let by mohl stále dělat tak dobreho vyhazovače ze se z nej lidi podělaj... Sunset Blvd. sice pro mě není Wilderovym nejlepsim filmem (tim je jeho předpředposlední film)