Akorát že Superman se vrací je nostalgická pecka a WW84 je infantilní polosračka.
Právě tyhle srovnání s Donnerovým Supermanem mi přijdou strašně mimo. Respektive se o to Jenkins s Gadot pokouší, ale ten tón působí v jejich rukách strašně falešně a vyfabrikovaně. Neustále prezentují WW jako vzor pro malé holčičky a ztělesnění všeho dobra, ale celý její výkon na mě řve ješitností, "podívejte, jak jsem úžasná a dokonalá". Člověk musí být velmi specifická nátura, aby takový typ bezelstného altruisty utáhnul a působilo to autenticky. Christopher Reeve tohle dokázal, WW od Gadot je ale jenom produkt sypající ze sebe vzletné monology.
reaguje na:
SHUTTER
reagovat
|