Polynéská odpověď na Alien Weaponry?

Bloodywood jsi už slyšel? Ten rapper mi tam trochu vadí, ale jinak je to hrozná šleha.

Jasně a netvrdím, že to vždycky nebude o preferencích. Jde jen o to, že se na pop lidi (a teď to nemyslím nutně na tebe) dívají zkrz prsty tak nějak z principu...

Hele nic proti popu, i Taylorku, Lenu, i nějaké věci od Billie si poslechnu s chutí, ale stejně mě i z nových věcí za poslední rok víc zajali třeba postpunkoví Astari Nite nebo Polynéský metal Shepherds Reign

Ta deska je hodně fajn... A jo, je to popík, co na tom?

Pustil jsem si to nové album co vydala před týdnem a není úplně špatné, žánrový posun k rocku a synthu jí sedí a od dob Hannah Montana hodně vyrostla, no ale pořád je to spíš popík, nic výjimečného.
Ty covery s ní jsou zajímavější, protože má opravdu výborný hlas a evidentně ji to baví - mě zaujala před lety když se přidala k Billy Idolovi u klasiky Rebel Yell

Jo jo, Miley je úplně v pohodě, mě přesvědčila pár let zpátky, kdy jsem slyšel její Backyard Sessions (Jolene a spol.).

Ten její vzhled je na mě až moc feťáckej. 

Ta holka mě přesvědčila už léta zpátky tou její Jolene. 

Jo Cyrus ted hodne ujizdi na rockovych coverech. Docela to dava.

Nikdy bych nevěřil, že se mi bude líbit něco co udělá, ale tenhle cover je top. 

Doufám, že se vrátí Sophia. 

Teď budou hledat cestu ze sraček všichni :) 

Je to Paramount. 10 let jen hledají cestu ze sraček.

Tyhle vykradacky slavných značek jsou z 99 % na hovno, ale kdyby to udělali na způsob McMafia a dali to starost Sollimovi s podstatnou péčí, tak se o to poperou streamingové služby a top tier herci. Bale, Daniel Dale Lewis, Sean Penn, Fiennes. Ono by to šlo 

Hádám správně, že to je prst na spoušti. 

"Studio Paramount Pictures oznámilo, že se nebrání novému pokračování kultovní trilogie Kmotr."

Asi vím, kde tato informace Civala polechtala...

Já to četl. Je to plnohodnotný přídavek, Atwoodová strašně chytře rozšiřuje svět Gileádu pomocí střídání tří radikálně odlišných perspektiv, stylově je to tradičně vybroušené - osmdesátku má za sebou, ale pořád je velmi vnímavá a empatická a zároveň strašně ostrá a dokáže tnout do živého. Není to úplně na úrovni jejich majstrštyků jako Z hlubin nebo právě Příběh služebnice, ale pořád je to jedna z nejdůležitějších knih, které tu letos vyšly.