Ang Lee se v mých očích ospravedlnil, když dovedl nevtíravě a poeticky převést na plátna kin klasickou zápletku o tragické romanci na pozadí okupace za druhé světové války. Touha, opatrnost nabízí mnoho podmětů k zamyšlení, ať už při transformaci mladých, nadšených partyzánů na chladnokrevné vrahy, proměny pošetilé dívky ve skutečnou ženu, nebo nešťastné lásky, jejíž odhalení by způsobilo katastrofu dosud nevídaných rozměrů.
Okázalá, avšak mistrovsky fungující audiovizuální stránka díla spolu se sexuálně explicitními scénami podprahově vzrušuje a podtrhuje všudypřítomnou emocionální hodnotu filmu. Každá nekorektnost je přitom natočena s jemností i vkusem, aby nevybočovala z klidného, pomalu plynoucího snímku.
Paralela s Černou Knihou je více než očividná, ale možná právě v tomto srovnání spočívá kámen úrazu. Touha, opatrnost působí narozdíl od Verhoevenovi pecky až příliš rozvláčně, utahaně a vzhledem k dějové jednoduchosti zbytečně dlouze. Chybí jí větší gradace, či chcete-li tah na bránu.
I přes všechny neduhy nakonec silných 7/10
reagovat
|