John Cena je teda strasna svina.

Ja mam za sebou celou serii a vetsinu knih jsem cetl i trikrat, ale ackoliv je to pro me srdcovka tak bych si v zivote nedovolil to nekomu doporucovat 

yves tumor > purple mountains > yaeji > lyra pramuk > moses sumney > the soft pink truth 

Jsem pro. Když už máme sekci štětky a zajíčci proč ne knihy a komiksy. 

Můžu poprosit o založení sekce knihy a časopisy? 

Já mám ságu rozečtenou, jsem zhruba v půlce a jako baví mě to, ale na čtení je to pro mě strašně náročný. Musím to číst v kuse a soustředit se. Žádný čtení po večeru na půl hodinky. Takže to budu mít rozečtený asi ještě dlouho, což je škoda protože ta komplexita světa je úžasná a některé pasáže jsem přímo hltal

Ja Zahrady docetl, ale opravdu jsem si to neuzival a sagu jsem vzdal  a to jsem se snazil to mit rad  neco mi ale rika, ze to tu nebude popularni nazor 

Gervaisov predskokan. Asi polovicu materiálu z tohto stand-upu použil aj na Supernature minulý rok v Prahe  Myslím, že si zaslúži viac pozornosti. Snáď sa mu raz podarí preraziť.

Trochu jiný konec a sled událostí. Kniha je 10x lepší a má i hutnější atmosféru. 

S Pádem teprve začínám, tak jsem zvědavý - Hyperion ale fakt moc nenadchl, jen ta první povídka s knězem mezi divochy, z jejího závěru mě mrazí ještě teď. 

Souhlasím. Čtvrtý díl je na čtení nejhorší. Přečetl jsem si celou sérii už 3x a Božský Imperátor je pro mě fakt utrpení.

Koukal jsi třeba na tenhle žebříček? link

Jinak fakt zkus toho Bureše, celá ta trilogie je zábavná, nerve tam přesahy za každou cenu, ale přes to nabízí výprávění prostřednictvím zajímavé hlavní hrdinky. Jinak je super čtivá Artemis od Andyho Weira. Mám k tomu příběhu výhrady, ale zrovna tenhle prvek je tam skvělý. 

Jinak se teď hodně doporučuje  Sněgoňová link
Mně osobně to přijde hrozný a podle mne ta holka psát neumí, ale lidi si to dost chválí...

S tím sexismem to byla nadsázka for fuck sake 

Souhlasím. Tak jsem to úplně nemyslel. Bylo by nesmyslný snažit se psát Dunu líp než Herbert. Spíš jsem měl na mysli, že tyhle příběhy o kosmických imperiích budoucnosti a jejich problémech výzvách mají nějaký vývoj, vždycky je jde vzít a udělat s mina něco nového, dalšího, ne nutně kvalitativně lepšího, ale posunout je dál v tom smyslu, že autor i čtenář už mají na čem stavět, ty ideje prosákly do popkultury, není třeba je znovu uvádět, dá se s nima dělat něco dalšího...

Knihy by si dle mě zasloužily vlastní diskusi. Obzvláště, když je tu i jedna s diskovejma zajičkama a Tedovejma zrzkama.

Sorry ale Dunu nejde posunúť ďalej :D. Ked som dočítal 4. knihu kde sa istá postava stáva bohom tak , že sa tisícročiami mení na niekolko kilometrov velkeho červa ktorý vníma realitu ako šupku na pomaranči..
Herbert tam dáva obrovské metafyzické transtextuálne význami kotré aby som plne pochopil musím ešte aspoň dva krát prečítať. A to ako vníma náboženstvo a no keby som to všetko vypisoval.. 

Tyjo, já Dunu četl těsně před Hyperionem a připadá mi, že si z Nadace a Duny Simmons ani tak nepůjčuje, jako spíš že to posouvá někam jinam a asi i trošku dál. Pád Hyperionu mi připadal promyšlenej, komplexní a úchvatnej. Je tam spousta žánrovejch a béčkovejch věcí, ale taky spousta naprosto prvotřídního materiálu. Simmons prostě využívá celý spektrum, včetně kýče, ale mě to teda přišlo prudce geniální a zároveň strašně šťavnatej nářez. Endymion (zatím) slabší (jsem skoro u konce poslední knihy). 

Zkus knihu Prvních 100. Podle ní vznikl i stejnojmenný seriál, který také není špatný. 

Také teď čtu Hyperion cantos, a asi bych si to užíval víc kdybych měl míň o dvacet let  (a to mi ani není tolik) - krátce nato jsem tehdy přečetl Dunu, Nadaci, Heinlena a další klasická díla ze kterých si Simmons mohutně půjčuje, a tak už by mě to pak moc zaujmout nemohlo.
Takže moc nechápu proslulost Hyperionu a jeho řazení k nej sf románům - nezábavný rozhodně není, ale pořád je to nepříliš promyšlený kýč (navíc první kniha ani není román, ale sbírka povídek - ne že by toto mi zásadně vadilo, sbírek jsem s chutí přečetl mraky) 

Ale se silnými ženskými hrdinkami postavami, ty jsou napsány dobře. Až na vlhké myšlenky Brawne Lamie. 

Btw na Docora Who se teď paradoxně dívám taky a jo, ta podobnost mě taky napadla. I když až pod vedením Moffata, v jejích "začátcích" ten proud setkávání v čase nebyl až tak přímočarý.