reaguje na:
kubqo
V kostře se drží knihy zhruba asi tak, jak předešlá verze z roku 1994 s Winonou Ryder, jen prohazuje časové linie, což je velmi osvěžující. Oproti knize a té předešlé adaptaci alternuje konec. Nechává na divákovi, jak si konec vyloží. Otázka je, zda někdo viděl jen předešlou verzi (verze), nebo jen četl knihu, nebo oboje. A k tomu zná malinko osud autorky knihy. Oproti knize a předešlým verzím také upravuje charaktery a osudy sester Marchových, ale nenásilně a celkem logicky. Ve výsledku pak člověk nemá pocit, že viděl stokrát viděné, ale svébytný a krásný film.
reagují:
TedGeorge
|
reagovat
|