Mam za sebou první dvě řady a tak nějak jsem to už ke konci té první začal brát jako drahé béčko. Těch nelogičností, šťastných náhod, promyšlených plánů ve stylu osmdesáteho Scofieldoveho tetování a nečekaných vztahů je tam hrozně moc. Navíc takové ty zvraty pořád dokola svrhneme Berlina nebo ne? Arturito a desátý plan na útěk, vyhodime Tokio, jen aby se o pár dílů vrátila vesele zpět, Rio a jeho pounutky v hlavě (nejotravnejsi postava celého seriálu)
Ja to mam rad, ty postavy jsou hrozně fajn (profesor, Berlin, paradoxně Arturito) Ale nemůžu to brát už vážně, spíš jako příjemnou oddechovku.
Money Heist
reagují:
MeaCulpa
|
reagovat
|