Rozhodně zajímavé dílo. Ať už atmosférou, nebo svou alegorickou rovinou, která není úplně banální, ale zároveň není ani tak zamotaná, že by nešla rozluštit. Nejsilnější je tam ta sociální analýza vertikálního rozložení společnosti. Jak to nejbarvitěji vyjádřil hrdina: "S*át nahoru neumím." Škoda, že takových filmů nevzniká víc.
Zdaleka nejsmutnější je však Shushikova úvaha z konce recenze. Ano... v tom bude, obávám se, ten problém. Španělsko, Dánsko, Finsko a další země točí za relativně malé rozpočty hodně zajímavé snímky už dlouhé roky, ale dokud u nás bude ztělesněním vrcholné filmové zábavy fackující Škopková, protože "jsme prostí, z práce unavení lidé, kteří se rádi z plna hrdla zasmějí živelnému humoru odrážejícímu věrně jakýsi ideál českého vesnického buranství", tak se asi nic nezmění.
Trochu mi to připomíná obrození, kdy ti, kteří jej prožívali, tolik chtěli tvořit v češtině literární díla světové kvality, ale nakonec se spousta spokojila s produkcí na úrovni Rubešových deklamovánek ve stylu "pivo, pivo, pivíčko, jak sladké je to slovíčko".
K diskuzi, jež tu níže probíhala:
Panna cotta byla poselstvím v tom smyslu, že tak chutný kus jídla dokázal projet celou dírou a nikdo jej nesnědl. Tedy, že, jak hrdinové sami říkali, "mechanika díry je rozbita". Jenže ono by to nefungovalo úplně doslova: mechanika nebyla rozbita. To by byla, kdyby si opravdu všichni lidé na všech patrech něco odepřeli v rámci jakési vyšší ideje. Takhle si však na úplně všech patrech něco odepřeli, protože jacísi "mesiášové", o které nikdo nestál, jim hrozili násilím, že se jídla nesmí dotknout.
S tou holkou bylo pak to poselství dvojí: jednak jí dali sníst tu panna cottu, čímž je řečeno, že symbol má menší hodnotu, než reálná pomoc. Za druhé pak je to dítě poselstvím v tom, že se někdo vůbec odvážil riskovat vlastní život a sestoupit tak hluboko, aby ji zachránil.
Tím se dostáváme k tomu, jestli ta dívka byla skutečná (možná i jestli byla vůbec člověk). Třeba tam byla narafičená společností, aby právě odzkoušela, jestli někdo dobrovolně sestoupí až na patro 333.
To by vysvětlovalo, proč se nikdo z úplně nejnižších pater nesvezl na plošině dolů a pak nenechal "vystřelit" nahoru. Možná by to nešlo. Možná by se to nerozjelo s vězněm (proto hlavní hrdina taky musel na konci slézt), ale jen s tou dívkou. Jinak: svézt se dolů a pak nechat vyvézt nahoru by fakt dávalo smysl jen pro úplně nejnižší patra, protože všichni ostatní by riskovali pomalý průjezd patry s vyhladovělou krvelačnou lůzou.
750093
Rozhodně zajímavé dílo. Ať už atmosférou, nebo svou alegorickou rovinou, která není úplně banální, ale zároveň není ani tak zamotaná, že by nešla rozluštit. Nejsilnější je tam ta sociální analýza vertikálního rozložení společnosti. Jak to nejbarvitěji vyjádřil hrdina: "S*át nahoru neumím." Škoda, že takových filmů nevzniká víc.
Zdaleka nejsmutnější je však Shushikova úvaha z konce recenze. Ano... v tom bude, obávám se, ten problém. Španělsko, Dánsko, Finsko a další země točí za relativně malé rozpočty hodně zajímavé snímky už dlouhé roky, ale dokud u nás bude ztělesněním vrcholné filmové zábavy fackující Škopková, protože "jsme prostí, z práce unavení lidé, kteří se rádi z plna hrdla zasmějí živelnému humoru odrážejícímu věrně jakýsi ideál českého vesnického buranství", tak se asi nic nezmění.
Trochu mi to připomíná obrození, kdy ti, kteří jej prožívali, tolik chtěli tvořit v češtině literární díla světové kvality, ale nakonec se spousta spokojila s produkcí na úrovni Rubešových deklamovánek ve stylu "pivo, pivo, pivíčko, jak sladké je to slovíčko".
K diskuzi, jež tu níže probíhala:
[spoiler]
Panna cotta byla poselstvím v tom smyslu, že tak chutný kus jídla dokázal projet celou dírou a nikdo jej nesnědl. Tedy, že, jak hrdinové sami říkali, "mechanika díry je rozbita". Jenže ono by to nefungovalo úplně doslova: mechanika nebyla rozbita. To by byla, kdyby si opravdu všichni lidé na všech patrech něco odepřeli v rámci jakési vyšší ideje. Takhle si však na úplně všech patrech něco odepřeli, protože jacísi "mesiášové", o které nikdo nestál, jim hrozili násilím, že se jídla nesmí dotknout.
S tou holkou bylo pak to poselství dvojí: jednak jí dali sníst tu panna cottu, čímž je řečeno, že symbol má menší hodnotu, než reálná pomoc. Za druhé pak je to dítě poselstvím v tom, že se někdo vůbec odvážil riskovat vlastní život a sestoupit tak hluboko, aby ji zachránil.
Tím se dostáváme k tomu, jestli ta dívka byla skutečná (možná i jestli byla vůbec člověk). Třeba tam byla narafičená společností, aby právě odzkoušela, jestli někdo dobrovolně sestoupí až na patro 333.
To by vysvětlovalo, proč se nikdo z úplně nejnižších pater nesvezl na plošině dolů a pak nenechal "vystřelit" nahoru. Možná by to nešlo. Možná by se to nerozjelo s vězněm (proto hlavní hrdina taky musel na konci slézt), ale jen s tou dívkou. Jinak: svézt se dolů a pak nechat vyvézt nahoru by fakt dávalo smysl jen pro úplně nejnižší patra, protože všichni ostatní by riskovali pomalý průjezd patry s vyhladovělou krvelačnou lůzou.[/spoiler]
reagovat
|