Proč kvůli pěti minutám [spoiler]deprese[/spoiler] na konci (díky kterým ten film chce najednou aspirovat na ceny) změnit názor na nepříliš strhující muzikál a začít tleskat? Rozhodně to nebyl žádný typ divácky vděčného zvratu měnícího smysl filmu ala Spider od Cronenberga a nebyl to ani netradiční tah na žánr ala Dancer in the Dark.

a jsem na to patřičně hrdý *8)*

Že jsi divný, to všichni víme.

Já muzikály bytostně nesnáším, o to víc se divím, že filmy jako La la land, Zpívání v dešti, My Fair Lady apod. patří do mé absolutní topky, vysvětlí mi to někdo? *:D*

Ten film právě tímhle mate, jak boří předsudky. Nejdřív právě La La Land vypadá jak typický klišovitý muzikál na steroidech, aby pak všechny ty klišé obrátil naruby, v tom je jeho síla.

Proč ne? Zkusit se to musí a ten maník má na novátorské věci talent. Na Parazitu mě bavila právě taková ta nevyzpytatelná "jinakost"

"pokaždé když postavy začnou zpívat, začne pociťovat jistou trapnost a šklebit se u toho" Jo, ten pocit znám a přesně ho vystihuje ten La La Land v náhledu. Ostatně proto jsem ten film nezvládnu ani do poloviny - ti nepřirozeně veselí muzikanti na začátku zavřený v náklaďáku mě děsí dodnes...