Naprosto marná snaha o meditativní psychologické scifi. Tento žánr má mnoho nezapomenutelných zástupců, ale u Ad Astra zůstalo jen u snahy.
Charaktery jsou jednorozměrně načrtnuty na úrovni Stmívání, stejně jako
jejich motivace a vývoj. Vizuál se snaží být opojný, ale nejvíc je vidět
právě jen ta snaha. Některé obraty v "ději" ve mně svou laciností
vyvolaly opravdu nepříjemné pocity. Hřebíkem do rakve je pak snaha
tvářit se jako "realistické" scifi když zároveň postavy dělají rutině
takové zázraky jako skok z jedné rakety obíhající Neptun na druhou téměř
na opačné straně Neptunu. Tohle se opravdu nepovedlo, ruce pryč. A ne
není to zábavné ani pro příznivce špatných filmů. V podstatě jediný
zábavný aspekt filmu je, že si každou chvilku pomyslíte "jo tady asi
tvůrci chtěli aby ..." Velké zklamání
reagovat
|