Myslím že i když člověk třeba miluje rozdílné žánry, tak musí cítit že existují určité kategorie. Marvelovka může být udělána sebelépe, může královsky bavit, ale nezapře prostě ve svých kořenech pubertální látku. To je důvod proč jsem třeba rád že se Nolan konečně vymanil z Batmana, Mendes z Bondovek, a Bay snad konečně z Transformerů. I když z daných témat vytěžili maximum, tak to nejsou jejich nejlepší značky, ale spíš brzdy, a potenciál vystřílený tak trochu bokem.
Podobné je to i třeba v literatuře. Takový King nebo Agátha Christie jsou fajn, a populární, ale když přečtete třeba i Kunderu nebo Nabokova, tak zjistíte ten propastný rozdíl. Tak jako je literatura a Literatura, tak je i film a Film. To snad není až tak elitářské tvrzení.
Každý ty škatulky má ale individuální, a myslím že důležitá je i doba a rozpoložení diváka. Když má člověk zrovna chuť na sladké, tak dá taky radši přednost třeba větrníku, před steakem z lososa.
reagovat
|