Tak už konečně viděno. Hned po filmu jsem si recenzi přečetl a do puntíku s ní souhlasím. Je to nádherně natočené, kamera Smutného je největší plus filmu. Ale s obsahem je to složitější. Knížku jsem četl a ve filmu je to slabší bez chlapcova vyprávění. Věděl jsem více o postavách, jejich záměrech a jakým způsobem se chlapec kam dostal. Díkybohu jsem pak u filmu věděl, co, jak, kdo a proč. Ale nečtenářům to srazí zážitek. Navíc je to celé bez emocí, strachu, napětí. Někdo si to tam najde, ale většina ne. 6/10, protože jsem se nenudil. Vzpomněl jsem si u toho na Tenkrát v Hollywoodu, protože to na mě působí stejně prázdně. Chudák Marhoul, protože ten film za chvíli upadne v zapomění. Městské kino na druhém promítání. Bylo nás pět a prodavačka mi říkala, že na prvním promítání bylo vyprodáno. Odcházelo se prý z nudy, ne brutality. Lidi chtěli ten film více silný, jako byl z ukázky. To bylo na nich vidět 

Na úvod bych napsal, že se nemohu ztotožnit s ohodnocením, které tento kinematografický počin zasazuje mezi slabý nadprůměr. Jsem příliš velký lenoch, abych dohledával, které další filmy tu obdržely podobné hodnocení, ale asi bych se potom podivil ještě více. Sám jsem v "české" kinematografii dlouho nespatřil snímek s tak uceleným a strhujícím vyprávěním a podmanivou vizuální stránkou jako je tento.
K recenzi mám několik poznámek. Rozhodně mi nejde o to, abych autora recenze jakkoliv shodil, ale spíše chci vyzdvihnout i jiný pohled na věc.
Předně bych se chtěl vyjádřit k často tu probírané brutalitě. To je velice subjektivní prvek a náhled ve smyslu "čím jasněji a detailněji vidíme, jak někoho pářou, tím strašnější" mi přijde zjednodušený. Mnoho takových "brutálních" filmů, kde jde o to co nejexplicitněji rozporcovat člověka, jsem viděl a zdaleka ne vždy mě tyto scény tak silně svírali, jako v případě scén (nejen) v Nabarveném ptáčeti, při nichž je největším nepřítelem divákova představivost (a tím úplně největším osobní zkušenosti) a já jsem se například drtil představami, jak asi dané kruté dění musí působit na malé dítě, jedinou hlavní postavu celého snímku. Všechny brutální scény Nabarveného ptáčete jsou velice dobře zahrané a realisticky podané a aby mě zachvátil děs, nemusím nutně vidět, jak přesně se něco děje, když bohatě stačí vědomí, že se to děje.
Také úplně nerozumím bodu o repetitivních charakterech. Tady totiž také závisí, jak moc si člověk přinese pytlů, do kterých postavy rozhází, ale kdybych musel nutně hledat nějaké repetice u postav, tak snad jedině ty dvě "nadržené mladé ženy", ale i ty se dosti lišily jak ve způsobu vedení života, tak v jejich přínosu (ve smyslu obohacení zkušenosti) pro mladého chlapce. Opravdu u každé postavy se dá najít nějaký osobitý a jedinečný prvek a rozhodně tyto postavy nejsou nesmyslně variovány a vršeny jen pro to, aby tam byly. Troufám si tvrdit, že od každé si chlapec odnese zkušenost, kterou později zužitkuje, ať už v dobrém, či ve zlém, tudíž každá má pro jeho příběh svůj smysl a takovou hlubší provázanost ve filmech opravdu často nevídám. Ještě bych tu chtěl vyzdvihnout jeden bod provázaný s postavami, který mě zaujal, ale v recenzích ho nevídám a to určitý vývoj násilí, které chlapec zakouší a poznává. Zprvu ve venkovském prostředí je více hrubé, přízemní a přímočaré, poté v "městském" prostředí (s kostelem) je již sofistikovanější, více rozumové s psychickým nátlakem, až nakonec dojde na násilí zcela odosobněné, násilí na dálku. To mně přišlo velice zajímavé. 
Jiný náhled mám také na zmiňovanou závěrečnou katarzi, která se v očích recenzenta nedostavuje. Podezřívám zde vliv možného předpokladu, že film splní divákovo očekávání a vyhoví mu katarzí v nějakém obvyklém momentu, který přenese do závěru. Já jen tiše žasl, když se katarze dostavila v posledních deseti vteřinách a já tak mohl po celé titulky uvolňovat nahromaděné napětí.
To by mohlo stačit, dále už bych jen rýpal a to bych nerad.

S tím musím souhlasit. Jsou aspekty, které dnešní společnost ne neodpouští a odsuzuje.
Humbuk co je okolo ptacete by měl mít spíše pozitivní vliv na diváctvo. O kterých filmech se vedou historky jak jsou brutální a jak lidi prchají z projekce...Spíše o těch úspěšných z historického kontextu

Záleží, jak moc negativní humbuk by to byl. Kdyby na povrch například vylezlo, že toho dětského neherce podrobovali skutečně tomu, co vnímáme na plátně, film, Marhoula a další by to potopilo. A je jedno, že by se pak o snímku třeba mluvilo víc. 

Mediální humbuk vždy pomůže. Byť negativního typu

Kamarád na tom byl včera a shodou okolností mi tvrdil, že na takový film by klidně vzal i svou matku. Ty brutální scény jsou prý natočené ještě celkem snesitelně a kamera uhýbá stranou (nejedná se prý o mnohaminutové explicitní scény brutality, čehož jsem se třeba obávala já). Ale určitě se ozve ještě někdo zasvěcenější, kdo to viděl na vlastní oči ;-).

Ten mediální humbuk ohledně Nabarveného ptáčete tomuto filmu hodně ublížil, protože vidět na YouTube a jinde reakce lidí, kteří normálně chodí na komiksovky a jiné blockbustery (nic proti nim) mi prostě k tomuto snímku nesedí.

Na film se teprve chystám, takže nemám srovnání, ale po stránce literární je to velmi pěkně napsaná recenze. 

by to mohli promitat jako double feature s tou kravinou od floriana henckela von donnersmarcka never look away (189min) 

Napsal by mi někdo do spoilerů popis těch nejbrutálnější scén? Mamka se ptá, tak ať ji to nevyděsí.

Mám z té recenze dojem: Tonoucí se stébla chytá. Že za vším je nějaká promyšlenost, jinotaj, jasný záměr. To možná ano, ale dle mého je to hrozně polopatistické. Takové jinotaje pochopí i Franta Novák v páté řadě, který jde v deváté třídě na školní projekci filmu co ho vlastně nezajímá. Svým způsobem je to starně doslovné i když to nemusí být vysloveno, aby si divák uvědomil, že 1 + 1 jsou 2, i když už to dávno ví. 

Nabízím Mattyho protirecenzi, se kterou se ztotožňuji mnohem více. Nabarvené ptáče byl pro mě fantastický divácký zážitek, na který se nedá zapomenout.

Přesně moje pocity z filmu. Ta všude vzpomínaná brutalita, je fakt velmi okrajová a divák, který viděl sem tam nějaký novodobý horror už viděl na plátně mnohem hnusnější věci. Takže odchodům ze sálu vážně nerozumím.
Hlavně nerozumím tomu, proč je to tak studené. Nějaké emoční vypětí jsme zažil jen jednou. K žádné postavě, včetně hlavního hrdiny, jsem si nevytvořil pouto a jejich (často dost hrozný) osud mi byl jedno. Epizodické vyprávění tomu taky nepomáhá.
V půlce filmu vám je jasné že se pojede na ose: nová osoba -> stane se něco nepříjemného -> útěk.  Začne to být krapet repetitivní. Katarze na konci? Nulová.
Nasnímané je to fakt nádherně. Lokace jsou fakt krásné. Herecké výkony mi přišli taky moc dobré, zvlášť u těch zahraničních hvězd (které mají převážně o něco větší cameo role). Nenudil jsme se, utíkalo to velmi rychle.
Vážně jsem si přál, aby Nabarvené ptáče po tom co se v médiích za poslední týdny probíralo horem spodem, dopadlo skvěle. Nepadlo skvěle, ale není to žádný průšvih.

Moc pěkně napsané 

Recenze vážněvynikající!

Jdi a divej se je nejlepsi valecny film jaky jsem kdy videl, 35 let stary barevny, plny hruzy ale i nadeje. Tenhle film nikdy neuvidim, nemyslim si ze kdyz clovek prozije hruzy na platne, ze ho to zmeni pozitivne. Mozna jen bude zase o neco otupelejsi, zaujme stanovisko a pude domu kde bude zase na vsechno jen nadavat a pasivne prihlizet tomu jak de svet do prdele a on s tim nemuze nic delat. 

Taky davam 6/10. Nikdy jsem s zadnou recenzi tady nesouhlasil jako s touto.

Ha, takže nepřekvapivý.
A teda skvěle napsaná recenze.