Rozhovor s Václavem Marhoulem. Nejvíce mě zaujala tato pasáž:
"Kdežto Nabarvené ptáče je pravdivé a lidem je líp, když na nepříjemnou pravdu nemyslí. Chápu to. Navíc násilí v mém filmu není názorné, ale decentní; o to víc působí, protože si to divák domyslí."
To mi připomíná pár filmů Michaela Hanekeho, například obě verze Funny Games, kde se většina násilných scén taky děje mimo explicitních záběrů, o nulové katarzi též nemluvě. To není zápor, to je naopak přednost.
reagovat
|