Po Hereditary, ze kterého jsem měl ještě dlouho divné pocity v břiše, servíruje Aster další psychologicky náročnější příběh, ve kterém opět vynikajícím způsobem pracuje jak se zápletkou samotnou, tak se svými osvědčenými prvky, jako jsou živočišné zvuky (po mlaskání až fyzicky nepříjemný pláč) nebo kamerové kousky. Bohužel několik věcí mi to lehce sráží dolů - ne úplně šťastný výběr některých vedlejších (ne)herců, neprovázanost událostí ve Státech s vlastním rituálem (nebo jsem to nepochopil) a částečně i spoilery v podobě kreseb na stěnách, které sice znervóznily, ale až příliš odkryly karty. A hlavně jsem nerozuměl tomu, proč některé amíky [spoiler]tak brutálně popravili, když to s tím rituálem nijak nesouviselo. [/spoiler]Ale klobouk dolů, jak se to nakonec povedlo, když se to celé odehrává ve dne. 7/10

Kocour si vybírá. Píše jen věci za 9 nebo 10/10 :)