Sola sem neviděl, chystám se na něj a i když fanda, kterému doma visí devatero plakátů a postavenejch stíhaček a postaviček, tak mě úplně nermoutí, že Solo zatim vypadá jako propadák.
Po VII sem byl natěšenej, nebyl to sice nejorigoš film na světě, ale práce s postavami se mi (narozdíl od ostatních, evidentně) líbila, obzvlášť vnitřní konflikty Kyla. A protože mám rád Ozymandias v Breaking Bad, doufal sem, že Johnson SW pozvedne ještě na další level, obzvláště po trailerech, který hypovaly na trochu jiný rozpolcenější SW ("It's time for the Jedi to end").
Jenže absence vize KK pro celé univerzum to celý rozprcala. Nejdřív přišlo pro mě největší zklamání Rogue One, kde jsem to prozíval od začátku do konce. Přistihl jsem se při doufání v to, že všechny hlavní postavy umřou, jak mi přišly hrozně napsaný. Bez emocí, bez konfliktů, bez motivace. Zašpiněný kulisy z toho pro mě nedělaly dobrý a neotřelý SW film, jen snímek, který se zoufale snaží o nějaký zapamatovatelný obraz.
A znáte tu hru z Partičky, jak jeden řekne větu, druhej navazuje a spolu tvoří příběh, aniž by věděli, co s ním zamýšlel ten předchozí? Zvětšte to o několik stovek milionů dolarů a na světě je TLJ. Tam, kde nedovolila KK Lordovi a Millerovi vlastní tvůrčí vizi u Sola (údajně), nechala Johnsona udělat si, co se mu zlíbí, aniž by navazoval na Abramsovu vizi. Dokonale to ilustruje scéna, kde Luke zahodí meč na Ach-to. Pro mě jedna z nejemotivnějších scén nejen VII, ale i celého SW, kdy se Rey na konci filmu setká s Lukem a kde se střetávají dvě generace fandů i SW světů za Williamsova dokonalého hudebního podkresu, byla totálně devalvována snahou Johnsona o nucený vtip a ukázku toho, že to bude dělat "jinak". Nucené vtipy, absolutní překopání Lukova charakteru (nešlo o žádný vývoj, tohle prostě nebyl Luke), ubohé postavy a celé dějové linky bez jakéhokoliv smyslu či směřování (Canto Bight a Rose, u níž si ani nepamatuju, jestli to nakonec přežila) pro mě pohřbily to, abych si TLJ užil, přestože mě hrozně bavil vztah mezi Kylem a Rey. Jenže Johnson to zase pohnojil - Kylo, jediná alespoň trochu zajímavá postava s motivací, se dál nemá kam vyvíjet a jen doufám, že Abrams z něj v IX neudělá plochýho záporáka.
Celému univerzu podle mě prostě momentálně chybí jakékoliv ucelenější směřování, KK se podle mě snaží prostě jen reagovat na aktuální trendy, doufajíc, že to vynese co nejvíc, viz oznámení možného spinoffu o Landovi na základně prvních reakcí malé množiny publika. Srovnání s Feigem je podle mě nasnadě a přestože Marvoloviny moc nemusím, už od Iron Mana před deseti lety se vědělo, kam to všechno směřuje a co se zhruba bude dít. Kennedy jen střílí do tmy.
685109
Sola sem neviděl, chystám se na něj a i když fanda, kterému doma visí devatero plakátů a postavenejch stíhaček a postaviček, tak mě úplně nermoutí, že Solo zatim vypadá jako propadák.
Po VII sem byl natěšenej, nebyl to sice nejorigoš film na světě, ale práce s postavami se mi (narozdíl od ostatních, evidentně) líbila, obzvlášť vnitřní konflikty Kyla. A protože mám rád Ozymandias v Breaking Bad, doufal sem, že Johnson SW pozvedne ještě na další level, obzvláště po trailerech, který hypovaly na trochu jiný rozpolcenější SW ("It's time for the Jedi to end").
Jenže absence vize KK pro celé univerzum to celý rozprcala. Nejdřív přišlo pro mě největší zklamání Rogue One, kde jsem to prozíval od začátku do konce. Přistihl jsem se při doufání v to, že všechny hlavní postavy umřou, jak mi přišly hrozně napsaný. Bez emocí, bez konfliktů, bez motivace. Zašpiněný kulisy z toho pro mě nedělaly dobrý a neotřelý SW film, jen snímek, který se zoufale snaží o nějaký zapamatovatelný obraz.
A znáte tu hru z Partičky, jak jeden řekne větu, druhej navazuje a spolu tvoří příběh, aniž by věděli, co s ním zamýšlel ten předchozí? Zvětšte to o několik stovek milionů dolarů a na světě je TLJ. Tam, kde nedovolila KK Lordovi a Millerovi vlastní tvůrčí vizi u Sola (údajně), nechala Johnsona udělat si, co se mu zlíbí, aniž by navazoval na Abramsovu vizi. Dokonale to ilustruje scéna, kde Luke zahodí meč na Ach-to. Pro mě jedna z nejemotivnějších scén nejen VII, ale i celého SW, kdy se Rey na konci filmu setká s Lukem a kde se střetávají dvě generace fandů i SW světů za Williamsova dokonalého hudebního podkresu, byla totálně devalvována snahou Johnsona o nucený vtip a ukázku toho, že to bude dělat "jinak". Nucené vtipy, absolutní překopání Lukova charakteru (nešlo o žádný vývoj, tohle prostě nebyl Luke), ubohé postavy a celé dějové linky bez jakéhokoliv smyslu či směřování (Canto Bight a Rose, u níž si ani nepamatuju, jestli to nakonec přežila) pro mě pohřbily to, abych si TLJ užil, přestože mě hrozně bavil vztah mezi Kylem a Rey. Jenže Johnson to zase pohnojil - Kylo, jediná alespoň trochu zajímavá postava s motivací, se dál nemá kam vyvíjet a jen doufám, že Abrams z něj v IX neudělá plochýho záporáka.
Celému univerzu podle mě prostě momentálně chybí jakékoliv ucelenější směřování, KK se podle mě snaží prostě jen reagovat na aktuální trendy, doufajíc, že to vynese co nejvíc, viz oznámení možného spinoffu o Landovi na základně prvních reakcí malé množiny publika. Srovnání s Feigem je podle mě nasnadě a přestože Marvoloviny moc nemusím, už od Iron Mana před deseti lety se vědělo, kam to všechno směřuje a co se zhruba bude dít. Kennedy jen střílí do tmy.
reagují:
mecano
|
reagovat
|