Pro mě je Hobit zábavná, i když trochu nekompaktní záležitost. Neočekávaná cesta byla sice po příslibu prvního teaseru v kině možná mým největším filmovým zklamáním, ale přesto ty filmy hodnotím pozitivně. Popravdě, s každým zhlédnutím rostou. A když jsem viděl celou trilogii v rozšířené verzi v lednu na maratonu v Lucerně, tak jsem si ji užil ohromně (Extended verze jako u LotRa výrazně lepší než kinoverze, jsou ucelenější a méně nudné, i když je to při té délce k nevíře; a navíc jediný okamžik ze všech šesti filmů, kde spolu sdílí scénu Elrond a Bilbo, je právě zde, což následně pomáhá i emocím v Šedých přístavech). Neočekávaná cesta zvlášť má krásně vyklenutý dějový oblouk: domov – stýskání po domově – Bilbův proslov k Thorinovi, že s trpaslíky zůstane, protože oni domov nemají. To je skvělá dramaturgie. 

Mě docela překvapuje množství lidí, kteří potřebují, aby film fungoval jako celek, a nedovedou si ho užít v jednotlivých momentech. Jackson na vrcholu byl režisér, který dokázal míchat humor a napětí, akci a emoce snad jako nikdo jiný v historii (akce bitvy na Amon Henu/smrt Boromira/Frodo opouštějící Společenstvo). Je pravda, že je lepší, když Jacksona krotí okolnosti, dnešní CGI možnosti a jeho bezmezná fantazie a hračičkovství vede k horším výsledkům, ale s ohledem na krátkost preprodukce a na to, že Hobit je v podstatě natočený bez storyboardů, je výsledek obdivuhodný. I v Pánu prstenů původní verze scénářů někdy působí lacině (Arwen v Helmově žlebu), ale díky dostatku času a přepisování se přišlo na lepší řešení. 

Umění navíc podle mě prožíváme spíš ve scénách než v celcích. A ten smysl pro geniální scénu Jacksonovi zůstal: fantastický komediální timing Freemana v celé sekvenci neočekávaného dýchánku, zpívající trpaslíci, hádanky ve tmě (!); proroctví a trojí uvítání v Jezerním městě, vstup do Ereboru, Sauron v Dol Gulduru, probuzení Smauga a jeho konverzace s Bilbem; destrukce Jezerního města, Thorin darující Bilbovi mithrilovou košilku, Thorinův nástup do bitvy a jeho smrt, Gandalf zapalující si dýmku vedle Bilba v rozpačitém smutném tichu po bitvě (!) a Bilbovo rozloučení s trpaslíky. Akční scény jako útek ze skřetích tunelů, sudy a černohumorné a dost krvavé rozšířené scény z Bitvy pěti armád jsou přinejmenším originální, když ne vynikající fyzickou akcí jako v Pánu prstenů.

Tohle všechno přece jsou momenty, které si lze s trochou vstřícnosti k celku užít. Navíc. Soundtrack je objektivně úžasný. Hobit toho pro mě ve třech filmech předvedl víc než Potter v osmi. Nebudu se moc vyjadřovat k „nudě“, protože to je snad ta nejsubjektivnější kategorie a filmoví kritici by se podle mě vyčítání nudy měli spíš vyhýbat. 

Jinak LotR je samozřejmě veledílo, ke kterému se v rámci velkofilmu za posledních 14 let nic nepřiblížilo. Zejména epičnost Návratu krále smete všechno, co by ji chtělo vyzvat. Když vidím, jak někdo srovnává Krále Artuše s bitvou s olifanty a Pelennorská pole s Wakandou, tak si říkám, že by si měl propláchnout oči. Porovnám-li nové Star Wars, což by měla být ultimátní trilogie tohoto desetiletí, nejen s LotRem, ale i s matrixovskou trilogií (mimořádné všechny tři díly) a Star Wars prequely, tak je mi podle nálady do smích/breku. 

V zásadě s tebou souhlasím, že hodnocení kritiků je pro debatu o objektivních kvalitách filmů lepší, protože při psaní museli film hlouběji promyslet než běžní diváci a mají nakoukáno, díky čemuž mohou srovnávat. To neznamená, že se jednotlivci musí líbit to, co říká kritik. Těch 60 % u Hobitů na Metactitic je ale zavádějící. Nejsou to filmy, které by se pohybovaly v hodnocení mezi 50-60 %, ale jsou tam obrovské výkyvy.

Třeba Unexpected Journey dostala od Total Film 100 (‚Charming, spectacular, technically audacious.‘), Entertainment Weekly 83, Empire 80 (‚The Hobbit has a strength in Martin Freeman's Bilbo that may yet see this trilogy measure up to the last one. There is treasure here.‘), IndieWire 75, WSJ 70, průměrné hodnocení dal Guardian, Hollywood Reporter a Variety: 60. NYT a Time 50, to už je zlé. Ale ty negativní recenze jsou jinak spíš z méně globálně prestižních plátků. San Francisco Chronicle, Arizona Republic, Village Voice. Pro mě je Empire tak nějak důležitější než Box Office Magazine.   

Desolation of Smaug se pak líbil z celé trilogie nejvíc: Empire 100 (‚Middle-earth's got its mojo back.‘), Entertainment Weekly 91, Time 90 (‚Smaug is different: a really good movie‘), RogerEbert.com 88, Salon 80, Total Film 80, Guardian 80, Washington Post 85, WSJ 70, Hollywood Reporter 70. NYT 60. Negativní jsou zase spíš méně důležité listy (kromě Telegraphu, bídných 40): St. Louis Post-Dispatch, Miami Heald, New York Post. Když dá většina významných recenzí filmů nad 70 %, tak mi to jako potvrzení „katastrofálnosti“, a ani průměrnosti nepřipadá. 

U Battle of the Five Armies byly recenze napůl mezi jedničkou a dvojkou. Time 90 (‚If The Hobbit doesn't equal the achievement of Jackson's earlier Middle-earth movies -- and, honestly, what could? -- it is still a thrilling effort.‘), WSJ 80, Empire 80 (‚A fitting conclusion to Jackson’s prequel trilogy and a triumphant adieu to Middle-earth. Now complete, The Hobbit stands as a worthy successor to The Lord Of The Rings, albeit one that never quite emerges from its shadow.‘), Total Film 80, Hollywood Reporter 80, Entertainment Weekly 75, Variety 70, Washington Post 63, Guardian 60. Průměrné až negativní: NYT 50, The Wrap 40, Boston Globe 38. 

Tudíž používat zrovna u Hobita Metacritic k potvrzení tvého názoru, že Hobit je „katastrofální“, mi nepřijde fér a nemá to nic společného s tím, že filmy nad 51 % jsou matematicky nadprůměrné. Je to kontroverzně přijatý film, ale do průměru má daleko.

Nevim no... vedomi, ze ostatni fantasy jsou vyrazne horsi, mi pocity z ty natahovany nudy nezvladnou obvykle moc vylepsit 

Zbyla fantasy produkce je ale katastrofalni