Solaris (1972)
Viděno poprvé v životě dnes ráno ve Velkém sále hotelu Thermal, ale jsem z toho trochu v rozpacích. Remasterovaný přepis až na pár škrábanců je na jedničku, takže film je opravdu krásný a hlavně vynikne nádherná kamera Vadima Jusova. Problém je v tempu. Úvodní část odehrávající se na Zemi je dost utahaná (z dnešního pohledu), ale pak už Tarkovskij jede svou (pro něj typickou) meditaci a konečně se začíná něco dít. Bohužel stopáž je docela enormní a ke konci už je to pouze pro ty, kteří vydrží. Ale ještě jednou: Kamera je nádherná, použití hudby J. S. Bacha geniální a celé mě to duchovně obohatilo. Ale je mi jasné, že tento film nejspíš dost dlouho znovu neuvidím. Zato bych chtěl vidět, jak se s předlohou Stanislawa Lema o třicet let později popral Steven Soderbergh...
reagovat
|