strangercz: Nevím, jestli je to úchylka, ale slovenské filmy šedesátých let mě skutečně dostávají. Hlavně Slnko v sieti. Ale tyhle filmy mě baví pro svou neotřelost a naprosto báječné nápady. A samozřejmě skvěle vystihnutou atmosféru, které se dnešní retrofilmy, jejichž děj se odehrává v šedesátých létech, vůbec nedokážou přiblížit.
Rozdíl mezi šedesátými léty, které si poctivě nakoukávám, a dnešním slovenským filmem je nebe a dudy. A to nemluvím o tom, až si někdy pustím Jakubiskovy Kristove roky (jeho debut) a porovnám s jeho posledním, tedy Bathory. Určitě budu perlit. 

máš nějakou úchylku na slovenský filmy ?

Ach jo. Včera jsem byl na dalším Aero naslepo a tentokrát jsem byl velmi zklamán! Oni tam pustili slovenský "film" Veľký rešpekt, který je jedno velké WTF. Mladí herci (?) byli naprosto hrozní a tak rychle drmolili, že jim vůbec nebylo rozumět. Otec jednoho z hrdinů až moc připomínal ministra kultury Václava Jehličku. A ten slovenský rádoby rap tomu nasadil korunu. Režie byla kolísavá, občas zajímavá kamera. Lidi se sice smáli, ale já pořád nechápal, čemu vlastně. Hodně jsem trpěl. Buďte rádi, že jste tam nebyli. Vidět skučícího Psemu bych si opravdu nepřál.

Změnilo se hodně, ale základy přetrvaly

sorry, ale tohle zní jako nejhorší noční můra

Dneska odpoledne jsem viděl jedinečný slovenský dokument z roku 1969 "Deň náš každodenný...", který současnému divákovi řekne mnohem více než nějaká sáhodlouhá sociologická studie. Snímek sleduje zcela obyčejnou rodinu Ravingerových ze slovenské Nitry, která prožívá své běžné radosti a starosti, řeší několik trapných záležitostí a ukazuje, že všichni lidé jsou vlastně úplně stejní. Vlastně se za těch čtyřicet let vůbec nic nezměnilo. Ať už bude režim jakýkoli, vždycky se bude řešit rodinný rozpočet, co si má vzít mladá slečna na sebe, první zamilovanost, zasvěcení do sexuální výchovy, ztracené mládí rodičů... Málokterý dokument mě zásáhl tak silně jako tento. Vskutku něco famózního. A to říkám jako člověk, který dokumenty moc nemusí.

zajimalo by me, kolik stran mel scenar. a ten pes byl bud dobry herec, anebo obet tehdejsiho vsehodostatku; o krave mam jasno.

Já hlavně neměl vůbec ponětí, že něco takového existuje. Velmi příjemné překvapení.

Konec srpna v hotelu Ozon bylo velke sobotni prekvapeni. nedokazu si predstavit, co to s divakem udelalo v dobe sveho vzniku (ani reziser se k tomu nijak zvlast nevyjadril), ale se mnou tahle frajerina pohnula. na Postavu k podpirani se pri prvni prilezitosti s chuti podivam.

proc uz se dneska nedelaji takove postsynchrony?

Mr.Hlad:tak jsem se přepsal omlouvám se máš pravdu jsem idiot!

A v úterý zase vyjde Kim Ki-dukův Čas. Osobně jsem hodně zvědavý.

Ve čtvrtek by mělo vyjít v trafikách DVD Píseň lásky samotářky (A Love Song Fo Bobby Long). Pro mne osobně velmi příjemný filmík s Johnem Travoltou a Scarlett Johanson. S výborným bluesovým a písničkářským soundtrackem a atmosférou města New Orleans.

Disketa:Tak pokud je v názvu filmu slovo Drak,tak to pro tebe bude mít pochopení i Ravenhorn

Dovolím si s vámi podělit se o zážitek z filmu Drak sa vracia, který jsem včera viděl. Je mi samozřejmě jasné, že mnozí z vás to nebudou brát a mou fascinaci slovenskými filmy šedesátých let budou považovat za nemoc. Snad jen Adrian pro mě bude mít pochopení, aspoň doufám.

"Skutečný balzám na duši v dnešní době. Famózně natočený baladický film o lidské zbabělosti a předsudcích. Film, který je jako čirá krůpěj pramenité vody. Nejen jako fanda slovenských filmů šedesátých let jsem si tento snímek užíval. Výborná narativní struktura (byť dnes už neobjevná), naprosto dokonalá hudba Iji Zelenky, ze které skutečně mrazí, neskutečná kamera Vincenta Rosince (ten člověk je zřejmě čaroděj, jinak si nedovedu vysvětlit ty geniální záběry), a konečně vynikající herci v čele s Radovanem Lukavským (do slovenštiny nadabovaný Štefan Kvietik) a Gustávem Valachem, kteří podali neuvěřitelně přesvědčivé výkony."

Při snídani jsem se dnes podíval na ten Martyrs, který tu několik lidí zmiňovalo pár příspěvků zpátky - velká škoda že neskončil už někdy kolem čtyřicáté minuty po scéně s holčičkou s vysouvacím nožíkem, pak by šlo o vcelku dosti zajímavý a uvěřitelný psychologický film. Dějové twisty s hromadou blábolení a zbytečných a nudných gore scén z něj pak ale udělaly docela frašku... u samého závěru už jsem vyloženě prskal smíchy.

popicek: Hu, už jsem zalezlej v koutě a stydím se... Ne, počkat, vlastně ne...