Shimitzovo popkulturní okénko:
Vracel jsem se ještě v duchu k pátečnímu promítání Andreje Rubleva a hodně o něm přemýšlel.
Je to tak, že v laciném umění je skryté něco, s čím se umění vytříbené míjí? Laciné umění: tím myslím detektivky, komedie, romantické příběhy atd. - ty co jsou řemeslně dobře napsané a natočené, ovšem, zbytek nestojí za řeč. Nebo je chození na velkofilmy a kasovní trháky jen projevem otupělosti a neochoty otevřít se příběhům, ve kterých nechybí tajemství. Zdá se, že by mezi tím neměl být rozpor - zasnění přece není zbytečný luxus ani není víc než hurónský chechot; to i to by člověku chybělo. Proč ale potom není vidět hlad po obojím? Zabývá-li se nějakým uměním jen hrstka lidí - je to chyba jeho tvůrců, nebo známka jejich výlučnosti nebo je to důsledek necitlivosti většiny ostatních?
Napadlo mě cosi velmi kritického: někdo pozve kamarády, aby se s ním šli dívat na západ slunce. Oni jdou, ale pak při tom říhají, šustí brambůrkama, baví se o banalitách a pronáší znevažující poznámky, aby dali najevo, že si nezadali a že nejsou ani trochu dojatí nebo uchvácení. A nakonec řeknou, že nějak nepochopili, co je na tom úžasnýho. Že to nebylo špatný, ale snad by to mohl bejt rychlejší, přece jen to byla trochu nuda.
Pak jsem si taky pročítal knížku rozhovorů s Andrejem Tarkovským a narazil jsem tam na úryvek, který promlouval přesně k věci. Někdo možná řekne, že to je jen jeden vyhraněný pohled; o to mi ale nejde - myslím si, že je to dobrý pohled, a že ho stojí za to brát vážně i kdyby byl člověku bližší některý z jiných dobrých pohledů.
V textu jsem zvýraznil kurzívou větu, kterou v něm osobně považuju za stěžejní. Jinak je to z rozhovoru, první, na pohled trochu divná, věta znamená v kontextu asi tolik, "nekritizuji západní společnost jako takovou, se vším všudy" - nebo já jsem ji tak alespoň z kontextu pochopil-.
-Káče-
458979
Shimitzovo popkulturní okénko:
Vracel jsem se ještě v duchu k pátečnímu promítání Andreje Rubleva a hodně o něm přemýšlel.
Je to tak, že v laciném umění je skryté něco, s čím se umění vytříbené míjí? Laciné umění: tím myslím detektivky, komedie, romantické příběhy atd. - ty co jsou řemeslně dobře napsané a natočené, ovšem, zbytek nestojí za řeč. Nebo je chození na velkofilmy a kasovní trháky jen projevem otupělosti a neochoty otevřít se příběhům, ve kterých nechybí tajemství. Zdá se, že by mezi tím neměl být rozpor - zasnění přece není zbytečný luxus ani není víc než hurónský chechot; to i to by člověku chybělo. Proč ale potom není vidět hlad po obojím? Zabývá-li se nějakým uměním jen hrstka lidí - je to chyba jeho tvůrců, nebo známka jejich výlučnosti nebo je to důsledek necitlivosti většiny ostatních?
Napadlo mě cosi velmi kritického: někdo pozve kamarády, aby se s ním šli dívat na západ slunce. Oni jdou, ale pak při tom říhají, šustí brambůrkama, baví se o banalitách a pronáší znevažující poznámky, aby dali najevo, že si nezadali a že nejsou ani trochu dojatí nebo uchvácení. A nakonec řeknou, že nějak nepochopili, co je na tom úžasnýho. Že to nebylo špatný, ale snad by to mohl bejt rychlejší, přece jen to byla trochu nuda.
Pak jsem si taky pročítal knížku rozhovorů s Andrejem Tarkovským a narazil jsem tam na úryvek, který promlouval přesně k věci. Někdo možná řekne, že to je jen jeden vyhraněný pohled; o to mi ale nejde - myslím si, že je to dobrý pohled, a že ho stojí za to brát vážně i kdyby byl člověku bližší některý z jiných dobrých pohledů.
V textu jsem zvýraznil kurzívou větu, kterou v něm osobně považuju za stěžejní. Jinak je to z rozhovoru, první, na pohled trochu divná, věta znamená v kontextu asi tolik, "nekritizuji západní společnost jako takovou, se vším všudy" - nebo já jsem ji tak alespoň z kontextu pochopil-.
-Káče-
|
reagovat
|
