A teď ten zbytek, aby to nebylo tak dlouhé. :-)
6. Manderlay (nejlepší film Larse von Triera, v kterém prostupuje na povrch jeho smysl pro černý humor, se může zdát jako opakování vzorce z Dogville, založeném na brechtovských prvcích a biblických pararelách, ale ve skutečnosti je to kvintesence celé jeho tvorby - od upomínek malířských děl, dosáhnutí návratu na začátek a propjení média filmu a knih i hudby, vyrovnávání se s problematikou otce... a navíc historický exkurz nabývá na síle a aktuálnosti díky neměnným závěrečným titulkům),
7. Válka světů (Spielberg, věčné hollywoodské dítě, nechal hlavního hrdinu zabít bezmocného, relativizuje tento pojem a v závěru z něj udělá prázdnou slupku - to vše na pozadí katastrofického filmu, který není jako všechny ostatní a který je vyprávěn jako minimalistické drama a válečný film). To je asi to nejhlavnější, co si z hlavy vybavím. *;)
8. Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka (pastiš, která se zvrhává do parodie, parodie, která se zvrtne v poctu, postavy, které jsou propracovanější než v kterémkoliv ze tří kraťasů psa a pána (či naopak?) a humor, který má tolik druhých plánů, že všímat si toho pubertálního by byla škoda + takhle nějak se točí filmy o vyrovnáváni se s vlastní homosexualitou!),
9. Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (geniální završení ságy, které díky spojení Lucasovy práce s příběhem a postavami a hudby Williamse dosahuje věčnosti - intertextuální návaznosti na filmy 30. let mě přiváděly do extatickyćh stavů) ,
10. Oldboy (korejský film, který "to" oficiálně rozpoutal - je možné ho číst nepřeberným množstvím způsobů, ale hlavní je si ho užít v celé své postmodernosti a sebereflexivnosti).
441890
A teď ten zbytek, aby to nebylo tak dlouhé. :-)
6. Manderlay (nejlepší film Larse von Triera, v kterém prostupuje na povrch jeho smysl pro černý humor, se může zdát jako opakování vzorce z Dogville, založeném na brechtovských prvcích a biblických pararelách, ale ve skutečnosti je to kvintesence celé jeho tvorby - od upomínek malířských děl, dosáhnutí návratu na začátek a propjení média filmu a knih i hudby, vyrovnávání se s problematikou otce... a navíc historický exkurz nabývá na síle a aktuálnosti díky neměnným závěrečným titulkům),
7. Válka světů (Spielberg, věčné hollywoodské dítě, nechal hlavního hrdinu zabít bezmocného, relativizuje tento pojem a v závěru z něj udělá prázdnou slupku - to vše na pozadí katastrofického filmu, který není jako všechny ostatní a který je vyprávěn jako minimalistické drama a válečný film). To je asi to nejhlavnější, co si z hlavy vybavím. *;)
8. Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka (pastiš, která se zvrhává do parodie, parodie, která se zvrtne v poctu, postavy, které jsou propracovanější než v kterémkoliv ze tří kraťasů psa a pána (či naopak?) a humor, který má tolik druhých plánů, že všímat si toho pubertálního by byla škoda + takhle nějak se točí filmy o vyrovnáváni se s vlastní homosexualitou!),
9. Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (geniální završení ságy, které díky spojení Lucasovy práce s příběhem a postavami a hudby Williamse dosahuje věčnosti - intertextuální návaznosti na filmy 30. let mě přiváděly do extatickyćh stavů) ,
10. Oldboy (korejský film, který "to" oficiálně rozpoutal - je možné ho číst nepřeberným množstvím způsobů, ale hlavní je si ho užít v celé své postmodernosti a sebereflexivnosti).
|
reagovat
|
No ale koupit si ho půjdu na 100%