Smějte se mi. Zase jednou jsem objevila Ameriku- tisíc let po Vikinzích a pět set po neposedovi Kryštůfkovi. Konečně jsem viděla první film ze série Indy. Jeden mrská bičem, druhý hláškuje, jak když bičem mrská. Snad Grant nevykopne náhrobní kámen, ale tahle vykopávka z doby, kdy český lid cinkal klíči, mi udělala největší radost z posledních archeologických nálezů. Connery oživuje figurku nepraktického intelektuála s hučkou a klasickým citátem po ruce a když bravurně sejme paraplíčkem helikoptéru, chápeme, proč k němu jeho synátor Ford (čtyři K-knihy, koně, klobouk a kolt) má tak freudovský vztah. Přestřelky mezi nimi jsou dechberoucí jako scénérie růžového města Petry, chemie tak organická, že je podezírám minimálně z...příbuzné DNA. Strýček Steven vzývá svatou trojici vědu, víru a rodinu a pokládá Zlatý grál dobrodružného žánru na oltář humoru, nadsázky a staromilských hlášek. Až z toho mám křeče v žaludku a hned bych si to pustila znovu. Co dodat? Neříkejte potomkovi Junior, velbloudy nechte beduínům, nezapomeňte na vzpor klečmo a nikdy nevěřte blondýnce, která se ohání latinou. Možná s ní obcoval už váš zploditel...:)
P.S. kandidát do osobní TOPky.
duro: tise zavidim.
reagovat
|