Tak to jste měli k dispozici nějakou hodně jinou verzi DVD. Životopisy tam sice jsou, ale néé v češtině, nýbrž v angličtině.

Ňák nebyl čas..Ale většinou to nedělá, i dyž někdy prostě není zbytí

A proc chodis do kina dycky dyz se ti chce zrovna spat??

To já na tom byl v kině dvakrát a dvakrát usnul. Nebylo to tak nudný, ale já byl zrovna ospalý. Fascinuje mě, že někoho mže nějaký film dojmout, nikdy bych neseděl pět minut v sedačce..

Loki: Neříkej, že je ten zážitek mimo kino třetinový, když jsi to viděl jenom v kině. :) Několik lidí tu napsalo, včetně mě, že je to naprosto stejně intenzivní i na televizní obrazovace. Má to jinou atmosféru (i kvůli tomu, že se můžeš hýbat a uhýbat zrakem apod.), ano, ale neztrácí to nic na působivosti. To je odpověď i pro PigNicka, protože špatně čte - "Všici" neříkají, že je to dobré jen v kině. Přečetl sis názory lidí, kteří to viděli JEN v kině a už se na to nechtějí podívat (Což chápu :). Přitom v téhle diskuzi najdeš i názory lidí, kteří to i na televizní obrazovce považují za zážitek.

Ale dyz tady vsici rikate ze to je dobry jenom v kine tak to je teda pekne blbej film protoze ja si myslim ze pokud je film fakt dobrej tak nepotrebuje kino, jako je jasny ze v kine sou vsechny filmy lepsi ale aby to v kine bylo dobry a na dvd spatny to uz je trochu divny ne?!

Inak Zeli ma pravdu, proste potrebujes mat ticho, nemat moznost si to stopnut, musi tam byt tma aby si na ta ziarilo len to platno a hlave ten obraz musi byt VELKY, ked to nemas tak zazijes tak tretinovy zazitok

Jardus: Zeli: Mne ten pocit tej absolutnej destrukcie ani tak nevadil, rozhodne to bolo jedinecne ale uz si to znova nepozriem aspon sa mi ten film nikdy neskazi, co ci rozhnodne nezasluzi

Hmm, asi sem uchyl, ale ja se nemuzu dockat, az si United DVD koupim... Ten zazitek je intenzivni, ale mluvit o psychiatrii? IMHO posledni petiminotvka v Requiem for a Dream je horsi..

Jsem na tom podobně jako Psema nebo killerzeli, na ten film už se v životě nepodívám, skončil bych na psychiatrii...

Zrovna u U93 je kino mnohem lepší, protože potřebuješ absolutní ticho a nemít možnost se hnout. Já to viděl jednou v kině a po skončení jsem byl zařezanej do sedačky, psychicky na dně.

Heh, já na tom byl taky nedávno podruhý, a ještě jsem si cestou do Cinestaru (bylo to v rámci toho jejich Bohemia film"festu") říkal proč to dělám, když ten film mě před rokem takřka rozložil na prvočinitele. A pak jsem si hned řekl, že to napodruhý už nemůže bejt takový psycho.

Bylo.
Potřetí už fakt ne.

Ja jsem U93 videl dvakrat v kine a zazitek napodruhe sice nebyl tak intenzivni, ale presto to stoji za to...

Já jsem viděl United 93 jen jednou (v kině) a bohatě mi to stačilo. Nechci si ten nezapomenutelný zážitek zkazit dalším shlédnutím. Je to podobné jako s Moulin Rouge (v mém případě). Nesnáším muzikály, ale tenhle mě na velkém plátně totálně pohltil, takže od té doby ho odmítám sledovat na TV, DVD a VHS, abych si uchoval tu krásnou vzpomínku z kina.

Z tohohle duvodu jsem jeste nemel odvahu se na ten film podruhy podivat, i kdyz mam DVDcko uz dost dlouho.

Nedělej to.... položilo by tě to znova....

Přesně jsi vystihla moje pocity, když jsem tenkrát vycházel ze sálu a prohlásil jsem pod kontrolou dvou dalších lidí, že se na ten film už nikdy nepodívám. Greengrass mě naprosto položil na lopatky, psychicky mě rozkrájel na kousíčky a po těch dvou hodinách jsem stěží stál na nohou. Jeden z mála filmů, který kvůli jejich dokonalosti a emoční síle už nikdy nechci vidět. Ten pocit po pádu a následný tmě už nikdy nechci začít.

Videl sem to doma na dvd na velke televizi s 5.1 zvukem a jako myslim ze pokud je nakej film dobrej jenom v kine tak to asi neni moc dobrej film

Silence: vítej do klubu kardiaků:)
Jeden z filmů, který mě rozbil psychicky i fyzicky na atomy. Když po pádu do ticha nemůžete popadnout dech, uvědomíte si, že Greengrass vás coby černého pasažéra usadil na jump seat a beznadějné drama obyčejných lidí v neobyčejný den vám vryl hluboko pod kůži. Až na maso. Bolest, strach, víra, naděje a láska ano. Patos nikoli. Jen černočerná tma.

Nevěřila jsem, že napodruhé a na malé televizní obrazovce to bude působit tak intenzivně jako v kině. Tenhle film má bezprostřední účinek na srdce, ne v okřídleném smyslu, ale fyziologickém smyslu. Greengrass roztřesenou ruční kamerou sáhl na něco, co mi připadalo nepřeložitelné do filmové řeči.
Můj osobní nejlepší film minulého roku.

Tak se přiznej, kdes to viděl.