Já to prostě vnímám jako přehrocený pokračování toho, co se děje předtím. Ten úhel útlaku tam pořád funguje, jen přestane bejt doslovnej a člověk musí víc zapojit představivost.

Podepisuji Karla, jak si normálně s Aronofskym nerozumím a třeba takovou Fontánu ze srdce nenávidím, tak s matkou! jsem se s ním v mnohém shodl. Ta gradace je neskutečná a provedení jakbysmet, navyšování intenzity, se kterou Lawrence pobíhá po baráku a snaží se dělat *úplně* všechno, zatímco po ní okolí čím dál absurdněji šlape, je zachyceno naprosto perfektně. Zamrzí už tak prakticky jen těch závěrečných 5-10 minut, kdy Aronofsky přepne do svého klasicky brutálně doslovného módu, kdy už ty biblické odkazy začnou být příliš i na mě. Je zajímavé, jak moc mě dokáže během krátké chvilky otrávit. Veškeré předchozí dění bylo ale tak dobré, že jsem doteď nedostal chuť ho za to strhat. Naopak, film ve mně stále roste a už teď s ním počítám na nějakou tu letošní top5 - až takhle mě to překvapilo. P.S. Lawrence je zralá na dalšího Oscara. A s Bardemem jsem hned po skončení dostal chuť na Skyfall.