hulis?

Young student: Tvůj bonmot s myšlením u filmu/nemyšlení vůbec jsem - upřímně řečeno - fakt nepochopil. Už proto, že u filmu musíš myslet pořád - např. pochopit i takovou banální věc, že záběr/protizáběr snímá dvě proti sobě mluvící postavy, vyžaduje jistou míru mentální aktivity. ;)

Cival: Intencionalita filmu (tj. co "někdo zamýšlel" nebo "nezamýšlel") mě zajímá ještě méně než ty emoce. :) Ale ne, jde mi o to, že film podle mě může být dobrý i ve chvíli, kdy se nelze (plně nebo jen částečně, to je jedno) identifikovat s jeho emocionální mapou. U tebe často pozoruji argument, že pokud u tebe film nevyvolal silné emocionální reakce (dojetí, participace na osudu a pocitech postavy), je špatný. A zda o to režisérovi šlo/nešlo... Ale mně třeba bohatě stačí na celém Harrym Potterovi hra s mytologickými koncepty (konkrétně s konceptem hrdiny), stejně jako mi to stačilo u Matrixu. Vůbec se nemusím identifikovat s postavami a jejich pocity, tužbami či konflikty, případně se o ně bát (i když zrovna já se tedy bohužel dost často u filmu bojím :). Stačí mi jen pochopit, že je prožívají, což mi umožňuje vytvořit si přesnější představu o filmu jako systému, který je nějak strukturovaný, a na základě těchto poznatků ho přijmout jako funkční/nefunkční. Proto mi připadá tvoje potřeba brát míru emocionální participace (v závěsu je pak kvalita triků :) jako klíčovou kategorii hodnocení poněkud krátkozraká. :)

Ted je to jeste zmatenejsi. ;)

Dobře, normálně řečeno, myslet u filmů má asi tak stejnou hodnotu jako nemyslet vůbec. A jelikož Douglas se zdá být plně pohlcen jen filmem, tak proto ten můj závěr. Není to až tak zmatený :)

Hlavně si ani nedovedu představit, co to znamená film bez emocí, aspoň jeden příklad bych rád slyšel. Moje teorie na to je jasná, ty si prostě líný myslet a děláš tak u filmů, což je opravdu snadné a nestojí to žádnou duševní námahu.

Musím říc, že v Imaxu vypadá závěrečná bitva moc pěkně, škoda, že nohli uvést Supermana v Imaxu minulý rok.

Douglasi, to se pak ale počítá matika, a ne kouká na filmy. Chceš-li strohou vznešenou krásu, studuj matematické teorémy, ale filmy sou o emocích. No question about it.

IMF: "Něco cítit" - Tím myslím pocity sdílené s filmovým světem, tj. ne nadšení, rozzuřenost, pocit nudy a tak... :)

Cival: Ad postaršení - To je jaksi dost podstatný problém, když je na tom díl/rok postavena hromada věcí. Jinak o prázdninách je Harry většinou mimo nebezpečí z prostého důvodu, že jen v tom domě na něj až do dospělosti Voldemort nemůže. Ostatně dosažení dospělosti je taky dost důležitý prvek v té mytologii, takže postaršování by leccos zkomplikovalo. :)

Cival: A proč bych měl u filmu něco cítit a s někým cítit? Mně je naopak o dost sympatičtější, když můžu u filmu jenom myslet a neotravuje mě nikdo s hloupými emocemi. Ta tvoje posedlost ztotožňováním a emocionální participací mě pokaždé, když na ni dojde, překvapuje víc a víc. :)

Hradeckej Cinestar mel pry taky prestavku.... jako fakt nechapu.

Tak celkově je tohle nejlepší Potter kterého jsem v kině prozatím protrpěl... minimálně po režijní stránce je zvládnutý téměř na výbornou. Při sledování jsem si vybavil pár věcí z knihy které ve filmu nebyly a jediné nad čím jsem potom přemýšel bylo to že film jako takový je vlastně zbytečný. Psychologii postav bych neprobíral protože kromě Harryho byla naprosto nulová. Ta proklamovaná temnota se taky nějak nedostavila, to už temnější a depresivnější byla už čtvrtá sezóna Buffy a obešla se i bez barevných filtrů. Další moje výtka směřuje k Harrymu, nebo spíše jeho představiteli který je ještě "podpořen" ohavným dabingem. Prostě ho nemůžu vystát. Překvapily mne téměř neviditelné narážky na další díly (Ginny) a povedená hudba, která už konečně nezní jako soundtrack z Home Alone. Ze všech Potterů jsem se ale v kině bavil nejvíce i když jsem po recenzích čekal trochu víc než jen dalšího "Pottera" s o stupeň tmavějšími filtry. Ale jak říkám HP nemusím ale tohle je první Potter u kterého jsem nelitoval peněz za lístek.