Sen velkého režiséra + neomezený rozpočet = digitální guláš. Je bolestivé sledovat ty megalomanské manévry – zatímco u Jacksona a Singera (tedy Konga a Supermana) šlo o prohry se vztyčenou hlavou, tady zvoral Raimi snad všechno co mohl. Snad až na ty, ne až tak nepodstatné tržby, které zjevně frčí vstříc rekordům. Celý ten trend produkcí za 200+ milionů dolarů mi není po chuti, protože mění blockbustery ve dvouapůlhodinová monstra s nezáživnými bitkami digitálních panďuláků. Je to mor, který dosvědčuje, že trikovým orgiím je nejlépe, když jsou alespoň trochu zakamuflovány a pokouší se o jakous takous fotorealističnost (ne že bych chtěl po Spideym rovnou „neviditelnost triků“ jak u Terminátora 3, ale...).

Snesl bych, že se Raimi utopí v digitálním velikášství a že akci převede v nepřehlednou řežbu renderovaných figurek. Dokázal bych pochopit i to, že přepálí stylizovaná intermezza, v nichž Parker běhá po stolech, balí blondýnky a ukazuje "pistolky" na kolemjdoucí modelky. Dalo by se zapomenout na spoustu nesrovnalostí - pravda, když vzpomínám na jeřáb, katastrofální sekvenci s černým kostýmem a to, jak Raimi během pár sekund na mostě zničí všechno, co si Tobey uhrál v předchozích dvou dílech, začínám pochybovat i o tom - ale to, že z Parkera udělá idiota a otrapu ještě před symbiontem, to je prostě škandál! Uspěchanost a roztříštěnost, kterou všichni vzpomínají, lze jen podškrábnout - vzpomínám si, jak si George Lucas vyčlenil na jeden přerod Anakina v Dartha Vadera jeden a půl epizody Hvězdných válek. Raimi stihne psychologických veletočů pět do čtyřiceti minut (navíc totálně nevěrohodných), ač je dřív opatrně rozvíjel přes tři hodiny stopáže. Spider-Man byl v trojce prostě zničen stejně jako všechny emoce a režijní virtuozita, které proslavily jeho mladší bratříčky. Smutné to je a ne že ne.

A vůbec, souhlasím v podstatě se všemi zmíněnými chybami od jeřábu až po tanečky na ulici. Hrůza, nuda, bez jiskry. Velkolepá a nabobtnalá hrůza, z níž čouhají prachy, ale nic víc.