Sanada hrá síce dobre, ale krátko. Už tak je to príliš dlhé a v pôvodnom zostrihu bolo ešte dlhšie (aj so všetkými hercami a ich stručnou charakteristikou). Director's cut však zatiaľ nechystám *:))*

imf 9/10, Charlotte 9/10, lubo 10/10...... lidi vy mě děsíte *:o* Já se na to teď naprosto nezřízeně těším a snad kvůli tomu odjedu i o den dřív do školy, doktor nedoktor.

Pekna "minirecenze", ale trosku jsi zapomnel zminit Hiroyuki Sanadu. Nemyslis?*:+* Pripojuji se, ze film je super.

Mne by delka nevadila, ale slovenstine bohuzel rozumim jen stezi...Kdyz se delila federace, byla jsem moc mala. Je to legracni, ale pripada mi jednodussi cist anglicky*;)*

prdlajz zitra. cesky bych to dal, kdyby to bylo polovicni, ale takle nikdy *:D**:))*

Lubo: promiň, ale teď to fakt číst nebudu ;)... Možná zítra :D

Tak som to dnes videl a na popud Neale sa dal hneď po príchode na izbu do písania názoru. Ten mi však akosi nakysol, takže prosím ospravedlnite prílišnú rozsiahlosť *;)* Tam kdesi vysoko, ďaleko za vrstvou dýchateľného vzduchu, ďaleko za štítom z ozónu, chrániaceho našu planétu pred smrtiacim UV žiarením, ďaleko i za našim súputníkom Mesiacom a najbližšou planetárnou susedkou Venušou, letí si tichým vesmírom na pozadí rádiového šumu pulzujúcich kvazarov Icarus II, mohutná to loď o veľkosti niekoľkých Enterprise, a predsa tak maličká v porovnaní s okolitým nesmierným vesmírom. Na palube cestuje posádka, čítajúca osem ľudí, vezúcich sa na gigantickej nukleárnej náloži, ktorých pred spaľujúcim slnkom tirni niekoľkokilometrový štít. A práve o týchto ľuďoch je Sunshine. Samotný film mi evokuje predovšetkým tri postaršie sci-fi. Prvým z nich je Bayov Armagedon – podobne ako v ňom, i tu sa partička odborníkov vydáva v ústrety nebeskému telesu, aby ho s pomocou nálože odpálila (i keď žiadúci efekt je v každom z nich prirodzene diametrálne odlišný). Zatiaľčo je však Armagedon primárne veľkofilm, ťažiaci z vysokého rozpočtu a diváckej nenáročnosti, Sunshine zostáva vo svojej podstate komornou drámou. Bay v Armagedone nijako nešetrí trikovými zábermi, také čosi si režisér Sunshinu Danny Boyle so svojim obmedzeným rozpočtom nemôže dovoliť. Napriek tomu sa mu vďaka veľmi šikovnej štylizácii a vhodnej kombinácii záberov darí vynikajúco vykresliť aj zdanlivo monstrózne scény. Danny si totiž vie spočítať, pokiaľ až môže zájsť, aby zverené peniaze zbytočne nepremárnil. A čo je najdôležitejšiu, dokáže minimalizmus obrátiť vo svoj prospech. V Sunschine nenájdete žiadne zbytočné davové scény a dlhé zábery na americké vlajky, vďaka tomu sa však divák len väčšmi sústredí na hlavné postavy. Nie sú tu flotily vesmírnych lodí, ale práve preto si uvedomíte jedinečnosť a životnú dôležitosť masívneho Icara. Film neobsahuje ani pestrofarebné efekty, dúhové hmloviny, ani farebný vesmírny prach, a predsa i toto dokáže Boyle otočiť vo svoj prospech a zvýrazniť poetiku snímku. Celý vesmír Sunshine je vlastne rozdelený na púhe dve farebné oblasti – tmavú časť, pokrytú jasnými bodmi - žiariacimi hviezdami, svietiacimi silnejšie, než za tých najjasnejších nocí. Ani všetky dohromady však nie sú také dôležité, ako hviezda vyplňujúca druhú polovicu scény – žeravé slnko. Práve na kontraste medzi týmito dvoma polorovinami je založená obrovská časť vizuálnej stránky filmu, pričom prednosť pochopiteľne dostáva tá svetlejšia časť. Sunshine vám na zreničku nechá dopadať ohromnú dávku lumenov a spolu s hlavnými hrdinami vás vykúpe v intenzívnom slnečnom svetle. Tak jednoduché, a pritom tak náramne podmanivé. Hrozba desivej plamennej steny je vďaka tomu omnoho hmatateľnejšia, než v po čase odosobnenom šutry z Armagedonu a problémy posádky zo svojim dopravným prostriedkom tak prežívate omnoho viac, než v zmienenom Bayovom filme. V súvislosti s vizuálnou podobou sa natíska myšlienka na Aronofského Fontánu, podobne ako u nej i tu je možné vidieť dôsledné využívanie finančných prostriedkov a je zreteľne vidieť, že ako Boyle, tak i Aronofsky k sebe majú v tomto veľmi blízko (a minimálne posledná veta najkrajšej členky posádky a posledný vzdor najkrajšieho člena posádky túto blízkosť ešte zdôraznia). Druhým príbuzným filmom je Horyzont Udalostí . Podobne ako Sunshine má tento Andersonov majstrštyk (uznávam, že v jeho prípade to zas až tak veľa neznamená ;)) obmedzené prostredie deja i jeho priamych účastníkov. Oba filmy však spája akési prepnutie do žánru survival hororu v poslednej tretine. Na druhej strane však ide o podobnosť značne povrchnú, Sunshine nemá nijakú mysterióznu atmosféru a nedočkáte sa ani bazénov krvi (i keď hlavný záporák tak trochu pripomína istú známu hororovú postavičku). Niektorí vyjadrujú nespokojnosť so zmenou do novej filmovej roviny, ja osobne to však vnímam ako jednoznačný klad. Predovšetkým to film značným spôsobom ozvláštni a divák sa nezačne nudiť prostým pozorovaním posádky, riešiacej stále nové problémy technického rázu. V súvislosti so zmieneným má Sunshine blízko aj k filmu Red Planet s Valom Kilmerom. Opäť je použitý podobný minimalizmus, opäť sa zameriava na osud misie a matičku Zem, ktorú má posádka lode zachrániť, vôbec nevidno a opäť sa tu objavuje vraždiaci element v podobe zcvoknutého armádneho robota. Na rozdiel od neho má však Sunshine omnoho pútavejšie natočený dej a niekoľkonásobne lepších hercov. Rovnako je chválihodné, že Boyle neprepína jeden žáner na prílišný úkor druhého – to, že po lodi behá vraždiaci magor, predsa nie je žiaden dôvod, aby sa mali prestať množiť technické problémy. Veľké plus si zaslúži posádka Icara. Ich profily sa síce nedočkajú takej drobnokresby, ako v nejakej pasychologickej dráme, či životopise, za ktoré sa zvyknú inkasovať Oscari, na druhej strane v žánri sci-fi ide o značný nadpriemer. Predovšetkým treba pochváliť rýdzo profesionálny charakter posádky, ktorá sa vo väčšine prípadov snaží správať maximálne logicky. Oproti tomu je však jasne vyobrazený fakt, že stále ide len o ľudí, ktorí sú tam hore už príliš dlho a ktorým občas pustia nervy a dokonca robia aj chyby. Z pelotónu účinkujúcich si asi najviac zapamätáte Crisa Evanca. Jeho Mace disponuje až desivým pragmatizmom a chladným kalkulom, ktorý sa prejaví predovšetkým v scéne so štyrmi mužmi a jedným funkčným skafandrom. Na babské reči o rovnakej hodnote každého ľudského života sa tu nehraje. Každý člen posádky inú cenu a je si toho dobre vedomý. Ostatne, tu sa zachraňuje budúcnosť ľudstva a za takých okolností nie je čas na prihlúple hry so zlomenými slamkami. No Mace má aj druhú polovičku, ktorá sa vynára na povrch v psychicky vypätých situáciách, kedy mu občas povolia nervy. A práve schopnosť hrať obe tieto polohy činí Evancovu postavu tak pozoruhodnou. Zaujímavým členom posádky je i lodný psychológ Searle, ktorý je ako každý správny psychiater šibnutejší, než väčšina svojich pacientov. S obľubou sa pozeráva do slnka a vy sa isto radi budete pozerať s ním. Hlavnú postavu si strihol Cillian Murphy (záporák s pozošívaným vrecom z Batman Begins), na ktorom ma zaujali predovšetkým jeho blankytne modré oči. Teda, nie žeby nehral dobre, to bezpochýb, len sú vôkol neho aj zaujímavejšie postavy. Ako hlavný hrdina však filmu rozhodne nerobí žiadnu hanbu. Zo známejších tvárí sa na plátne pohybuje ešte Michelle Yeoh ako palubná záhradkárka, či Rose Byrne (Briseovna z Trója) ktorá je vo filme predovšetkým za hroznú kočku a táto rola jej sadne naozaj výborne (dokonca až tak, že si v jej prípade odpustím aj uštipačnú poznámku o varení halušiek ;)) a každý správny chlap sa o ňu dozaista bude báť. To vo všeobecnosti platí pre celú posádku, hlavne preto, že pri tak netradičnom osadenstve (z filmového hľadiska samozrejme) si nemôžete byť istý, či Boyle ukončí aktuálnu scénu za pomoci nejakého klišé, alebo prekvapí smrťou nečakanej postavy. Väčšinu úmrtí síce je možné odtušiť, avšak nikdy nemáte stopercentnú istotu o obeti a to isté platí v podstate aj o samotnom konci. Vynikajúci obraz som už preberal a s rovnakou pochvalou sa musím vytasiť aj u hudby. Skutočne nádherné melódie ešte znásobujú vizuálny zážitok a posúvajú úroveň už tak vynikajúcej atmosféry o riadny kus nahor. A čo napísať záverom. Sunshine je hodný svojho názvu. Žiari ako nečakaný klenot vysokej hodnoty v temnej jaskyni svojich žánrových príbuzných. So začiatku bol prirovnávaný k Jadru avšak v skutočnosti hlúpučká exkurzia do stredu zeme nie je tohoto porovnania vôbec hodná. Sunshine má totiž čosi, čo všetkým tým Armagedonom, Drvivým Dopadom, Jádram a kdejakým misiám kamkoľvek aby sa tam zachránila Zem bolestne chýbalo – má dušu. A práve preto mu nakoniec ako prvému filmu odkedy som na Moviezone dávam plné hodnotenie. [b]LET THERE BE A LIGHT[/b] *:+**:+**:+**:+**:+**:+**:+**:+**:+**:+*

It was particularly beatiful film. 98%

Karlos: Já měl přehled co se děje, ale díky tomu záměrnému roztřesenosti kamery a chtěného chaosu jsem musel dávat maximální pozor a to mě ještě víc vtáhlo do děje. Boyle mě prostě dostal*;)* Tzn. přehled jsem měl, ale s termínem "dokonalý přehled" nemůžu souhlasit*:)* Doufám, že nebude zase trvat věky než uvidím další povedenou sci-fi.....

Vesmírných sci-fi filmů moc není a když se nějaký objeví tak to většinou za moc nestojí. A proto je mi velkým potěšením vám oznámit, že Sunshine do této skupiny nepatří. Je to povedený snímek. Ani nevím, kdy naposledy mě při sledování filmu tak bouchalo srdce. Napětí se dalo krájet. Je to jasný příklad filmu, který vás dokonale vtáhne do děje. Chvílemi mi to sice připomínalo Vesmírnou odyseu a místy prozměnu Horizont událostí. Chvílemi byl film maličko, ale jen maličko nepřehledný. Závěr byl zajímavě udělaný. Takový domysli si sám. Hudba též stála za to. Astronomům jistě neunikne jedna nepřesnost, ale co. A tak dávám zasloužených 9/10. Bravo.*:+*

Já nechápu proč má každej něco s tím koncem, mě úplně vyhovoval.

Stranger777: Sluníčko ho dopovalo ;):DNé, já z toho dneska byl zase v extázi... A ke všemu mě přišlo, že je to tam fakt hezky vymyšleno, žádné logické kopance... A kam všichni běží je tam prostě dokonale znát... ;)

Je to dvojsečné, ale určitá změna stylu byla podle mě způsobena prostě výrazným dějovým posunem, který chtěl Boyle vyjádřit filmovou řečí. Na mě to působilo poměrně dobře, stále jsem měl pocit, že vlastně nevím kdo kde je a když jsem viděl ten boj o splnění mise do posledních okamžiků, nemohl jsem jinak než být přikovaný k sedačce. Pravdou je, že jsem se neměl ke konci tolik o koho bát, protože lidstvo se tu moc neřešilo a bylo jasný jak to dopadne s posádkou...., ale stejně jsem trnul*:)* Akorát furt nechápu jak mohl mít ten "další člen posádky" takovou sílu.

Se zpožděním, ale přece... :) Není to tím, že bych tak dlouho dospával, ale že moje připojení k internetu dělalo všechno ostatní, než že mě připojovalo k internetu. V zásadě se shoduji s [b]ragnarem[/b]. Možná kdyby mě tak neoslnila atmosféra, kterou film dokázal navodit, nebyl by dojem po skončení tak rozpačitý. Sunshine má totiž perfektní schopnost diváka naprosto vtáhnout do centra dění. Seznámí a spřátelí ho s celou posádkou, bojí se o ní, žije s ní. Všechny pocity jsou tak přirozené, silné a intenzivní. O to víc mě pak skok z této racionální (dá-li se to tak v rámci sci-fi žánru říct :) roviny dosti jiným směrem rozhodil. Nejde mi o samotnou pointu - o to, 'co' posádka na Ikaru 1 nalezla - ale o to, jakým způsobem to bylo ztvárněno. Přijde mi, jako by v tu chvíli Boyle použil nějakou jinou či provizorní verzi scénáře. Dokonce podle stylu a záběrů, které v tu chvíli převládají, to vypadá, že Boyle si odskočil na kafe a přenechal svojí židli někomu ze štábu. Tam, kde bych měl (a chtěl) být přikovaný k sedačce a bez dechu sledovat dění na plátně, jsem se spíš nevěřícně usmíval. V tu chvíli jako bych sledoval variaci na Blair Witch a ne Sunshine - film, který byl do té doby bezchybný. Samotný úplný závěr pak diváka vrátí zpět ke kořenům Sunshine a já mlčky litoval toho "úletu". Snažli jsem se, ale nepodařilo se mi to přejít, mrzí mne to o to víc, protože tenhle film u mne po většinu stopáže opravdu mířil k absolutnímu hodnocení... 7/10

Na tu bombu a vesmírnou loď v bahnu si zapoměl, ne?*:D*

pokud vas nekdo hodil do bahna, vzal vam obleceni, znicil posledni nadeji, jak si uchovat zivot a vse co ted mate, jsou jen vase ruce, tak mozna nejak tak bych srovnal svuj nazor k tomuto filmu... nebot pomaly rozjest, ktery se stupnoval dalsi a dalsi scenou, vyborne herecke vykony, slunicko a jeden velkej problem davaji dohromady skvely celek, ktery drzi. a drzi pevne, protoze nic umeleho v tom neni. Ta tiziva atmosfera, ta deprese, bezmoc jsou skutecne, jen tezko by jste verili, ze neco takoveho lze zahrat a obcasne vtipky evanse jsou jen odplosnenim celku, ktery by se dal nazvat "if you stop, you die!" az posledni ctvrtina filmu, kdy se jedna pointa pro mne zhroutila a ubrala hvezdicku se tvari celek neprubojne a drzi si svou notu. filmu nechybi ani vtip, ani akce a ani ta tiziva atmosfera, ktera vam hodi srdicko nekam do spod a jeste jej prislapne. A proto davam 8/10. starejte se poradne o svou kvetinku, nikdy nevite, kdy se vam bude hodit

imf: Ehm, myslím, že víš, jak na tom jsem se jmény... A měl už jsem to rozepsáno, tak jsem nechtěl někde štrachat po jménách ;) :D

Nevím co máte proti konci, mě se líbil a řekl bych, že je takovej Boyle styl. viz 28 dní poté, ty taky končí, víme jak*;)* Charlotte: hezké a taky napiš dojmy z filmu*:)* (provokuju*;)*)

osobně si taky pár minut po projekci většinou nevzpomenu na jméno hl. hrdiny...