Silence: máš pravdu. To syrové a drsné se uměle uhlazovalo a střepy se lepily dohromady izolepou. Ale na tomhle filmu je cenné to, že v tobě neskončí s posledním titulkem.

Mohlo to být hodně zajímavé, bohužel je tam něco, co způsobuje, že všechno začne s postupem času vyznívat tak nějak do ztracena a naivní rozuzlení v tom jenom utvrdí... Škoda, protože to opravdu nahlodalo zajímavá témata a otázky.....

Název by měl být spíš Zavřené okno než Dveře dokořán. Mrazivé, pravdivé, civilní, neuvěřitelně přesvědčivý Jude Law... (Dokonce tak, že jsem během filmu naprosto zapomněla obdivovat tu dokonale nelidskou krásu a la třicátá léta a zůstal jen ztracený a hledající architekt Will:-) ALE musím souhlasit s recenzentem, ten twist na konci je totálně neuspokojivý a nevyrůstá z podhoubí, které Minghella celou předcházející stopáž krůček po krůčku pěstoval. I tak je to film, který vás nahlodá a položí vám otázky, které si odmítáte klást.

Hmm podle obrázků tam i Jude vypadá normálně.

V Cold mountain se mi líbila jen Nicol a Jack White. *:))*

Kocour: po prvním přečtení mi to /v pozitivním smyslu/ připadalo jako zrádná recenze na zrádný film.:-) Jen jedna malá otázka: co hudba? Londýn, náhody, pozorování, Law, Binoche a Minghella spřádající jako pavouk sítě osudů a hrající hru na kočku a myš s divákem...Mmm...Malý film ve velkém městě... Minghella je pro mě talentovaný autor především Talentovaného pana Ripleyho, zatímco v Cold Mountain se mi líbila milostná linie první půlhodinky a s odchodem Juda Lawa (ale NE kvůli němu) ztratil film své kouzlo. Slušný Anglický pacient mi jako zásadní film nepřipadá. Breaking and Entering má u nás neskutečně slabomyslný překlad-distributor měl kreativní mánii, protože jde o termín angloamerického práva, který je ekvivalentem Burglary-čili nejblíže má ke vloupání, žádné dveře dokořán, naopak:-) Možná je to metafora a třeba mě film přesvědčí, že distributorský název vystihuje nějakou vůdčí myšlenku. Zatím mám pro něj srdce dokořán a v žádném případě si ho nenechám ujít.*;)*