Mít u závěrečných titulků pocit, že se dneska vlastně nic moc nestalo, ale "příště to už [b]doopravdy[/b] začne", můžu odpustit občas u seriálu, rozhodně ale ne u filmu. Bojím se, že směřujeme k modelu, kdy se postavy nikam neposunou a nic nového se o nich nedozvíme, film bude mít spoustu akce (u které se nemusíme o nikoho bát), tuny hlášek a odkazů, z nichž některé budou fajn a některé půjdou mimo a budou rozbíjet scénu, spoustu klíčících originů nebo pomrknutí na znalce a na konci bude ujištění, že "příště to už opravdu bude stát za to". Trochu to začalo už u Thora 2, ostatně minimum prostoru pro rozvoj a vztahy postav mi vadilo nejvíce (do čehož počítám i záporáka). Když se Whedona ptali na easter eggy v Agents of SHIELD, řekl že když to bude z hlediska děje dávat smysl, odkazy tam budou, ale rozhodně je tam nechce cpát je "aby tam byly", že ten seriál není žádná "easter egg farm". Ponechme stranou jak se nám nakonec v praxi Agenti líbí nebo ne, tento střízlivější přístup by si měli vzít k srdci všichni, jinak budeme mít komiksů plné zuby všichni, i my kteří je máme rádi a neremcáme tu o "comiczone". Tři (potažmo osm) padouchů ve Spidermanovi mě děsí, místo dobrého příběhu a zajímavých postav to smrdí spíš videoherním přístupem nacpat tam dostatek pestře vypadajících cílů pro hráčův kulomet. Ad potitulkové scény - dřív jsem byl obzvláště rád, když jsme dostali záblesk toho, na co se můžeme těšit, teď už dávám přednost stylu Iron Mana 3, kdy ta scéna funguje v rámci samotného filmu. Abych to uzavřel - provázané univerzum ano, ale ve stylu marvelovské fáze 1. Hlavně aby film kvůli náloži odkazů, pomrknutí a upoutávek nezapomněl mít co nabídnout sám o sobě.