vydrzel jsem pet minut, tendle druh muzikalu by se mel zrusit

je proste cuuuute <3

ja se za to nestydim... ale i v nejakym filmu by stacila

celkem se divim, ze vsichni padaj na zadek z Anne, ale Samanthu Barks (o ktery nikdy nikdo neslysel) nikdo nezminuje. Imho je na Bidnicich to nejlepsi a pro me jednoznacne zenskej objev mezi hereckama. Moc rad bych ji videl i nekde jinde.

Je tam zopár zapamätaniahodných momentov a piesní, ale BOŽE! Mohli tam byť aj nejaké dialógy, lebo sledovať, až na výnimky jednotvárny, full-on spev po 2 a pol hodiny je pre mňa hrozne únavné a nudné. Väčšinu filmu som trpel a to som to videl doma, takže som mohol pauzovať, keď som to už nedával. A to bolo dosť často. V kine by som od zúfalstva asi vybehol s krikom von už po prvej tretine.

Nemôžem povedať, že by to nezačalo skvostne veľkolepo. V úvode mi srdce vskutku len tak plesalo a ja som sa tešil, že recenzie sa mýlili a že to bude stáť naozaj za to. Bohužiaľ, majestátny záber na obrovskú loď, ťahanú desiatkami väzňov za sprievodu burácajúcej piesne "Look down" zostal iba nádherným prísľubom toho, čo Bedári mohli byť, a nakoniec neboli. Po Valjeanovom prepustení sa film totiž postupne zmenšuje a stáva sa čoraz viac nudným, a to nie kvôli samotnému deju, ale naopak vinou režiséra. Nadšenie zo skvostnej výpravy a atmosféry sa razom vytratí, pretože drvivú väčšinu filmu je kamera prilepená na tváre hercov v detailnom zábere. Naozaj bol taký problém tie jednotlivé "spevácke vystúpenia" nejakým spôsobom ozvláštniť? Prečo to musí byť vždy a za každých okolností tvrdohlavý close-up? Nechápem to. V jednom kuse sa mi hlavou preháňali zlepšováky typu "tu by sa krásne hodil celok", alebo "táto pasáž si priam pýta poriadnu kamerovú jazdu". Nie. Close-up all the way. Ak by aspoň tie piesne stáli za to, tak by som to možno prežrel, ale ani v tomto ohľade ma ten film neuspokojil - s výnimkou už spomínaného "Look down" (a jeho variácií v priebehu deja) sú všetky piesne melodicky a orchestrálne neveľmi výrazné, nehodné zapamätania a navzájom si podobné ako vajce vajcu ("I dreamed the dream" nerátam, to už pozná každý). Herci sú famózni, ale ani tí jednoducho Bedárov neuchránia od nálepky sklamania. Úmorne dlhého sklamania, ktoré ním byť skrátka nemuselo.

"... strčit kameru hercům do ksichtu chtělo sakra odvahu." Ano, a proto jsou Bídníci výjmenční. Ojedinělí. Dechberoucí. Unikátní. A nepomluvitelní. Hooper neudělal nic jiného než Forman před 30 lety. A už tehdy to spoustu lidí dost zklamalo. Akorát hudba tehdy chytla víc lidí, než teď u Bídníků. Neděláš tu nic jiného, než že si stěžuješ, že film není hodnocen podle tvého, a že jsou uráženi lidé, kterým se to líbilo. Ty neděláš nic jiného než to, že se snažís zesměšnit lidi, kterým se to nelíbilo. To je ti třináct a někdo zrovna pomluvil tvoje oblíbené Digimony, které už dva měsíce sbíráš? Lidé mají různé názory a ne vždycky se s nimi ztotožníš. Vyrovnej se s tím, prosím.

To jestli se mi líbili nebo nelíbili noví Bídnící, nesouvisí s tím, zda mám účet na Twitteru, chodím do divadla na muzikály nebo operu, ani zda poslouchám soudtracky v instrumentální podobě. To, že si někdo dokáže v kině Bídníky vychutnat z něj nedělá většího borce, ani vzdělanějšího člověka. A to, že se to někomu nelíbilo, neznamená, že to nepochopil nebo nemá rád živou hudbu. Je to čistě otázka momentálního vkusu a rozpoložení.

Vadí ti recenze psaná stylem "jste pitomci, když se vám to líbí", proč tedy píšeš své komentáře stylem "jste pitomci, že se Vám to nelíbí, protože jste na to příliš hloupí"? V těch svých textech se snaříš jen radikálně šířit názor, který považuješ za jediný správný. Také píšeš, že je to "Bez flameu, bez hádání a bez toho, abych se uchyloval ke zkratce a zjednodušování." ale přitom jsi schopný o dva příspěvky dále napsat něco tak zjednodušeného a extrémně zavádějícího jako je, " U Les Misérables, se to určitě nelíbí lidem z generace tweetů a FB statusů a nebo lidem, kteří se neponoří do příběhu, který dokáže pohltit, stejně tak do surové formy live zpěvu." Takže lidé s FB a Twitterem jsou neschopní se ponořit do příběhu ve filmech, kde je skutečně pohlcující? Nedokáží ocenit živou hudbu? Nebo jsou prostě jen tak hloupý, že nemají tak dobrý vkus jako ty? A Facebook je snad dělá méně vnímavými k muzikálům? Chceš tím snad říci, že ty jsi ten one and only, co tu má patent na rozum? A to se ani raději neptám, kde jsi k tomuto celému tvrzení přišel. Zda jsi dělal výzkum s dotazníky mezi lidmi v kině, nebo to jen pochází z tvých předsudků... Proto prosím, názor měj jaký chceš, ale neber vlastní názor jiným a nesrážej ho, pokud k tomu nemáš pádný opravdu důvod. Díky.

P.S. Ty otázky jsou jen řečnické, proto neodpovídat. Nebo v nejhorším do vzkazníku.

To si právě nemyslím, protože strčit kameru hercům do ksichtu chtělo sakra odvahu. Protože v ten moment je vidět hercům ve tváři každá emoce. Prakticky je šmírujeme v té nejtěžší chvíli. Souvislost s tweety: tweet = 140 znaků = je to zkratka - Bídníci je dvě a půl hodiny dlouhý "odzpívaný divadlo". Kolikrát jsem slyšel, že někdo prostě nebude číst dlouhé texty, protože je to na dlouho a zabere to moc času. Asi stejní lidé nevydrží sedět u skoro tříhodinového filmu, kde se jen zpívá na instrumentální hudbu. Bídníci jsou podle mě více opera než muzikál.

Moulin Rouge se mi líbilo, ale je to z velké části show. Kdyby v Bídnících všichni tančili v barvičkách, tak by mě to znechutilo po půl hodině. Taky můžu říct, že Vesmírná odysea je fail, protože Kubrick servíruje napínavé okamžiky jako zdlouhavé instruktážní video.

TedGeorge: Tvou připomínku jsem nepochopil. Moulin Rouge jsem viděl. Znamená to, že lidem z generace tweetů se podle tebe MR líbí a tak se jim mají líbit i Bídníci? Nebo, že se podle mě muzikály líbí jen lidem z doby před Twitterem? Les Misérables a MR jsou sice muzikály, ale diametrálně odlišné. Nebo v čem jsou si podobné?

Cival: Dobrá odpověď. ;) Taky mě to dřív dokázalo rozhodit. Dnes už si jen říkám, že je to škoda těch, kterým se to nelíbí. Protože jsou to oni, kdo se na filmu nudil a ne já. Jenže je něco jiného, když to slyším od dvou lidí, se kterými jsem na filmu byl, protože vím, že mají jiný (mainstreamovější) vkus. V recenzi, kterou čte spousta lidí a píše ji někdo, kdo má přehled, to zamrzí o to víc, ale můj úsudek už to neovlivní.

A co já si myslím o lidech, kteří nemají rádi Hobita, Les Misérables a PA? U Hobita jsem si jen říkal, že ztratili dětskou fantazii a nejsou schopni si užít dobrodružství a hodně srovnávají s LOTRem. U Les Misérables, se to určitě nelíbí lidem z generace tweetů a FB statusů a nebo lidem, kteří se neponoří do příběhu, který dokáže pohltit, stejně tak do surové formy live zpěvu. Pro mě jako posluchače soundtracků tam emoce cákají v téměř každé minutě. Ale uznávám, že konec byl natahovaný a Cohenovy skopičiny nepatřičné. U PA je to zvláštní. Buď si divák vsugeruje, že se dívá na skutečnost a ošálí svůj mozek. Pak si to užije. Nebo si bude připomínat, že je to inscenovaná nuda. Protože přiznejme si, kdyby mi nějaký můj známý poslal záznam ze své domácí kamery a bylo tam něco "znepokojivého", tak bych asi měl hodně špatné spaní.

Čím jsem starší, tak mě tohle rozcházení se názorech (mě se to líbí - ostatním ne) spíš mrzí, než rozčiluje. :-/

Cival: To ne. Jen mě překvapuje, že se tak strašně rozcházíme v hodnocení některých filmů, i když si myslím, že jsi člověk rozumného úsudku. ;) A možná bych předpokládal, že u filmů, které jsou přijímány jako docela kvalitní se recenze obejde bez shazovačného tónu. Vypadá to, že tlačíš moc na pilu a snažíš se ukázat jak velký jsi frajer, že se ti to nelíbilo. Jako když se v devadesátém osmém snažila spousta chlapů, co nikdy neuroní slzu, přesvědčovat sami sebe a své okolí, že Titanic je strašná sračka. Prostě to vyznívá trapně. Dokážeš pochopit, že existují lidi, kterým se líbí třeba zmiňovaní Bídníci, Hobit nebo Paranormal Activity? To není flame, jenom by mě zajímalo, co si o těch lidech myslíš? Protože z tvých reakcí/recenzí to vypadá, že to nebude nic pěkného. Já ti zase klidně napíšu, co si myslím o lidech, kterým se tyto filmy nelíbí. Bez flameu, bez hádání a bez toho, abych se uchyloval ke zkratce a zjednodušování.

Viděl jsem včera, byl jsem z filmu nadšený. Nevadí mi hodnocení 5/10, je to subjektivní názor. Ale vadí mi na recenzi, že je napsaná stylem "jste pitomci, když se vám to líbí". Pochopil bych to u filmů Zdeňka Trošky, ale nechci, aby mi někdo podsouval jaký názor na film mám mít. A pokud někdo vystrčí řeči o tom, že ty recenze nemám číst, když se mi nelíbí, tak OK číst je nebudu. Nadnesený tón s "vysíráním", který nepřipouští pochybnost, mě taky zrovna nevytrhne.

První hodinu jsem si horko těžko zvykal na způsob, jakým jsou Bídníci pojatí, protože ta kamera "deset cenťáků od ksichtu" je fakt na pěst. Jak ale přijde revoluce, kamera začne být dynamičtější a songy osudovější, pomalu jsem uchcával blahem a na všechny výtky, které jsem k filmu zezačátku měl, se jednoduše vypařily. Knižní předloha je možná ohlodaná na kost, ale silný a patřičně vygradovaný příběh zůstal, emocí jsem si tam našel spoustu a Crowe je naprosto fenomenální Javert. Souhlasím s tím, že Bídníci jsou tak trochu slepá ulička kinematografie, kterou jen těžko může někdo následovat. Jsou nediváčtí, dlouzí, takový hybrid mezi divadlem a filmem. Ale kdyby všechny slepé uličky vypadaly takhle, skáču radostí. 9/10