Pravdu dí. Nejhorší české filmy jsou komedie pro celou maloměstskou rodinku a upřímné (a o to ubožejší) pokusy o žánrovky...

Depresivní až na kost. Určitou dobu jsem si říkal, že táta vyhraje ve Sportce a vše se k dobrému obrátí, ale jsem vlastně nakonec hrozně vděčný za to, že se tak nestalo. Tohle je ten moment, kdy se topíte a místo toho, abyste se pokoušeli mlátit rukama a doplavat ke břehu, tak bezvládně rezignujete a necháte se stáhnout dolů. Oceňuju, že debutant na celovečerním poli dokázal silnou látku zvládnout a během krátké doby představit pár mladých a starých jedinců v jednom malém městě v nejtěžších dnech jejich života. 8/10

To jsou zase keci. Soustřeďte se, chlapci. Žádná vlna depresivních českejch filmů neexistuje a nikdy neexistovala. To, co charakterizuje současnej "typicky špatnej" českej film, je naopak vykakulovanost. A na Poupatech, jak se zdá, není vykalkulovanýho nic. Neschopnost vnímát a přijímát depresi či beznaděj je problém diváka, ne filmu.

Presne souhlasim s maparem, ceske filmy a jejich staveni na tregediich a psychikem vydirani divaka, to je az nehoraznost a davno sem nad nima kvuli tomu zlomil hůl

Další česká sračka. Další pseudointelektuální masturbace na téma "jak hluboko do žumpy je možné vhodit kameru a říkat tomu film".
Je pravda trochu nekorektní hodnotit film jen na základě recenze, ale už jsem mnohokrát bolestivě v kině zažil, že vrcholným projevem umění je pro většinu českých filmařů zobrazovat co možná nejbeznadějnější utrpení. Ne fakt, radši budu sledovat hodinový film o pitvě kotěte než tohle.
Nebo si dám maraton ve Stmívání