Pro mě je celkem zajímavý, že to tak můžeš vidět. (To říkám už trochu smířlivěji, původní tón měl být trochu provokativní). __ Charizma z placky neodvodíš, stejně jako jeho schopnost neomylně vidět skrz lidi, definovat jejich citlivé slabiny a vrazit jim do těch rozevřených ran prst. Z placky neplyne ani charizma, ani sebevědomí. Skoky do zatopenýho lomu se zavřenýma očima nejsou ve scénáři náhodou - a odvaha do tý "propasti" skočit z placky být ani odvozená nemůže. Placka je pouhý katalyzátor něčeho, co má Antonín dávno v sobě jako člověk. __ Představa, že ten prťavej hajzl na tebe dělá ramena "jen" díky tý placce, je (mylná) představa Tomášova - a proto dopadá, jak dopadá, a obecně tahle předtava pochází z naprosto klasický představy stbáka - jenže tohle je představa, kterou Pouta rozvíjejí mnohem dál a hloubš, a staví ji do jiného, než předvídatelného světla...
reagovat
|