Přečetl jsem už hodně recenzí - dobrých, horších, lehce ustřelených i zcela zcestných, ale dnes jsem se poprvé setkal s článke, který je dokonale výstižný a zároveň tak zavádějící...
Nezasvěcenému diváku, který se o Larssonovi poprvé dozvěděl z titulků, či chladnokrevnému kritikovi, odškrtávajícího si v poznámkovém bloku veškerá režijní zaváhání, se film bude zdát přesně takový, jak je popsáno v recenzi - jako sled předvídatelně naskládaných obrazů, propojených skupinkou neurčitých postav. Takový člověk pak může s klidným srdcem označit režiséra (a koneckonců i autora předlohy) za samozvaného proroka pevné víry a chabého ducha, který se pokusil proměnit vodu ve víno. Pokud patříte k výše popsané kategorii a trilogii jste doposud nepřečetli, rozhodně se shlédnutím filmu nespěchejte. Nejspíš vás totiž ani nevtáhne, o nějakém překvapení ani nemluvě...
Pokud ale po večerech pálíte svíčky za zesnulého Stiega, do padnutí louskáte jeho Milénium a střádáte po stokorunách na dračí tetování, tak... Tak už jste film dávno viděli a dobře víte, že se ani zdaleka nejedná o tak úděsný propadák, jak se může z některých nezasvěcených komentářů zdát. Koneckonců ani mne k sepsání tohoto miničlánku (na víc jak rok starý film!) nevedlo nic jiného, než hanobení nejlepšího spisovatele posledních dekád. Pokud vás Milénium láká, nenechte se odradit - celá trilogie je vynikající a filmové zpracování jí rozhodně ostudu nedělá.
uvést věci na pravou míru, aneb nářek Larssonova příznivce
reagovat
|