pro Shushika
Dík za reakci. Zkusím být přesnější. Já samozřejmě ty postapo kulisy (mluvím o knize) v Cestě, s těmi charakteristickými proprietami, jak je tu jmenuješ, miluju. Neříkám, že ne-spolu-tvoří atmosféru Cesty, ale pouze, že nejsou s to, sami o sobě, "vykouzlit" atmosféru Cesty jako takovou. Jinými slovy tyhle intenzivně nabité kulisy nejsou - z mého pohledu - ani náhodou tresť Cesty. Cosi v Cestě je skutečně tak směšně přenosný, jak naznačuješ. Je to ta zmiňovaná situace: "Když nemáš vůbec nic (atd.)...". Proto je ten příběh Cesty tak silný. Protože jako (nejen) každé nadprůměrně dobré postapo velmi přesně zachycuje něco sakra přítomného, něco schopného se kdykoli nečekaně zjevit v přítomnosti... "Nemít vůbec nic...". Cesta je spíš ultimátní postapo! Nebo je možná o tom, o čem by každé postapo chtělo být, jen se to málokdy podaří (furt mluvím o knize). O "každým slušným režisérovi" (Tarr, Tarkovskij, Antonioni...) se říká, že vlastně točili jen jeden film. Tarkovského Stalker taky není postapo ani sci-fi, to jsou taky jen kulisy (krajinu jako ve Stalkerovi najdeš jen vytáhneš paty z domu a vyrazíš trochu za město). Totéž platí o McCarthym a jeho knihách, taky píše v podstatě jen jednu, umně variuje jedno téma. Cesta: Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho něco, pečuj o něj, a poděl se s ním o poslední skývu chleba... Hranice: Kdykoli můžeš přijít o úplně všechno (pyšný člověče), a spolu s tím i o svoje místo na světě (viz závěrečný bloudění...)... (žádnej happyend). ____ /Tohle všechno, co můžeš najít v předloze napovídá dobrému tvůrci/čtenáři Cesty, aby se vyhnul adaptaci ala "strhující drama otce a syna v postapo kulisách pro nejširší publikum". Musím teď zajít do kina, abyh zjistil, jestli se to Hillcoatovi povedlo.. :)
reagovat
|