Ale to je opět velký a de facto epický příběh plný hvězd. :)

RainMaker: Ok, rozumím. Každopádně některé filmy prostě upozorňují na plynutí času. Některé ho smršťují, jiné roztahují. Je těžké říct, že by nebyly perfektní/dokonalé: například u některých Leoneho filmů si tak jejich obrovskou délku uvědomuješ, ale těžko ti poskytnou dravý tah jako tebou jmenované filmy. Zkus vedle sebe postavit Transformers a Tenkrát v Americe (například), protože jsou jen obtížně porovnatelné. A to si ještě Tenkrát v Americe pohrává se žánry, když si vezmeš nežánrové filmy, je to ještě komplikovanější. Nejsou přece jen blockbustery nebo klipově stříhané filmy. Tím nechci říct, že by tebou zmíněné filmy nebyly zábavné, ale všechny mají dost podobně kladený důraz jen na velký příběh (navíc epický - včetně Milionáře). Kdyby všechny filmy vypadaly takhle, byla by to trochu nuda. :)

žaluj češtinářku něco vysoudíš

to je celkem smutný

Beefstew: To máš blbý (a být tebou, žaluji poskytovatele vzdělání - až na indiferenci, tu jsem pak i vysvětlil), hlavně je mi líto chudáka Forresta. ;)

Ted: Emocionálně nezúčastněný/neutrální, moc do jeho emocí nevidíš. Skoro se neprojevuje, a když ano, nevíš, jak přesně těm emocím můžeš rozumět. Zatímco ve všech ostatních postavách - Daisy, Caroline, matce - se odehrává spousta různých emocionálních pochodů, které jsou velmi snadno rozeznatelné i pochopitelné, Button v tomhle ohledu působí dost neprostupně. Jeho vnímání světa kolem je tak specifické, že aby zapadll, většinu času se projevuje jen minimálně, odpovídá opatrně a spíše svět kolem pozoruje.

Přičemž pro jistotu lehce alibisticky dodávám, že ten přístup k Buttonovi je jen návrh k diskuzi. I s přihlédnutím k těmto aspektům to nemusí pro leckoho znamenat dobrý film. Ale nabízím pohled, který mi zatím trochu v debatách kolem něho trochu chyběl.

Disketa: Podle mě právě narativní struktura je na Milionářovi výjimečná ze všeho nejmíň. Je to naprosto klasické vyprávění: dvě linie akce - pracovní a soukromá, jasně dané deadliny, narativní spolehlivost - film nikdy nenabídne možnost, že by Malik lhal... a pak to dokonce i postupně potvrzuje. Jen je to rozsekané do dost mechanického přístupu, který na začátku překvapí, ale velmi rychle sám sebe jen opakuje (otázka - zařazení do životního příběhu).

Trochu to na mě působí, jako kdyby v Obvyklých podezřelých Kint dovyprávěl a Kujan šel vítězoslavně zatknout Keatona - a konec. Taky by to nebylo dvakrát výjimečné vyprávění. :)

RainMaker: Jen takový lehký dotaz: Kde je dáno, že film by měl být vyprávěn tak, abys musel pořád sledovat příběh?

Button mi připadá výborný právě v tom, že nesměřuje vyprávěním k žádnému vyvrcholení, že se v něm vlastně skoro nic zásadního nestane (až na jeden zvrat, který je zmnožen z tolika 'perspektiv' a proměnných, že je i v kontextu vyprávění vnímán jako výjimečný prvek) a sám hrdina je emocionálně strašně indiferentní.

Celý jeho život je postaven na tom, že se snaží pochopit svět vztahů kolem sebe, protože jeho pohled na svět je zásadně sociálně a 'antropologicky' deformovaný (navíc vyrostl mezi starými, nikdy nebyl konfrontován s větším množstvím dětí, se vzdělávacím systémem). On nemůže pochopit, jak jeho a svět kolem vnímají jiní lidé, ale pořád se o to snaží (nevnímá historii, nevnímá svět v pro nás přirozených vazbách). V tom se podle mě třeba zásadně odlišuje od Gumpa, se kterým je tak často srovnáván. A v tom není typicky hollywoodský nebo nemůže poskytnout tradiční rámce pro možnost identifikace nebo dojetí. Je mnohem víc podobný Zodiacovi než jiným "životopisným" filmům, jenže na to tak neupozorňuje (Zodiac pracuje s výraznými prvky jako fakta, média a posedlost), ale je ve vztahu k běžnému vyprávění stejně jako on velmi - ale mnohem skrytě - podvratný.

Ale to přispívám ke špatnému filmu, jen vnímám to, jak se tu na něj naráží. :)

Přiznám se, že vůbec nevím, jak začít, abych nevypadal hloupě. Nemohu si pomoci, ten film mi v mnohém připomínal brazilské Město bohů. Jinak film je docela dobrý. Narativní struktura je bez debat výjimečná. Příběh jako takový je sice předvídatelný, ale nemám sebemenší problém se s tím smířit. Herci jsou taktéž vybráni perfektně, byť vlastně není co velkolepého hrát.
Vlastně jsem si těšil, jak si zanadávám, ale nadávání jako takové se vlastně nekonalo. Zůstal jen údiv, proč SM získal osm Oscarů. Ale v žádném případě nelituji toho, že jsem mu ten čas věnoval. 7/10

SPOILERY GRAN TORINO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ne, to jsem napsal blbě. Spíš takhle : Závěr byl dobrej, jen mě na filmu trošinku zklamalo, že Clint tam měl jenom jednu drsnou bitku a to je vše.