Film, ve kterém Václav Marhoul vítězí nad klišé ve válečných filmech. Není to válečný film, jaký bych očekával v USA. Není tam žádné klišé typu: "Vyřiď mé ženě, že ji miluju." atd. Překvapivě neuvěřitelně silný zvuk. A to hlavní - herci. Téměř neokoukané tváře. Právě herci mohou za to, že Tobruk působí jako zjevení v tom našem českém rybníčku. Je to něco, co se vymyká tomu našemu průměru. Takových filmů, jako je Tobruk, máme u nás málo. Velmi málo. Hlavně nečekejte nějaký strhující příběh. Ten film je strhující právě ve své obyčejnosti. Právě "negradace" přesvědčivě ukazuje divákovi, že válka není žádné hrdinství, žádné vlastenectví, ale jde o jediné - přežít. Divák je po projekci vysílen, nechce už na nic myslet. Přesně toto Marhoul chtěl. Aby se lidé vybodli na válku. Aby se dokázali vcítit do podmínek, v jakých byli ti vojáci.
reagovat
|