Puffy2: Neříkám všichni, ale hodně z nich ano... ověřeno empiricky (nejvíc mě dostává, když tvrdí, že je to přímá kopie). Myslím, že jsem poskytl pár argumentů, proč není pravda, co Kocour tak sveřepě tvrdí. :)

Btw. Ode mě to je ubohé, u Kocoura naprosto v pořádku? Schválně jsem to provokativně vyhrotil, aby bylo zřejmé, jak je to tvrzení mimo. Ale každopádně tohle se (s nástupem CSFD čím dál viditelněji) děje pořád. Znám lidi, kteří si těsně před filmem/po filmu přečtou knihu, aby pak mohli machrovat, že ji přečetli a že film zdaleka není tak dobrý jako literární předloha. Jiní to dělají právě s těmi originálními předlohami remaků... je to bohužel trend, který rozhodně existuje. Netvrdil bych to, kdybych se s tím běžně nesetkával (bohužel i na poli kritiky - jistá na CSFD velmi oblíbená filmová kritička to otevřeně udělala několikrát, jen co já vím).

Mě jen napadá - neřešilo se to tu nemlich stejně už dva roky zpátky??? Jen že se tu pořád řeší dokola to samé....

Preco zase ty vulgarne tvrdis, ze ludom ktorym sa ovela viac paci Volavka ako Skryta identita to tvrdia len preto, ze machruju aky maju prehlad?
Je to proste ubohe.

A co řeším? Jak se dá na tohle Kocourovo skoro vulgarizující tvrzení jinak reagovat?

"Kdo tak vehementně oroduje za Skrytou identitu nebo ji dokonce před Volavkou upřednostňuje, má prostě jenom problém s asijskými filmy obecně a nedokáže se odpoutat od „božského Hollywoodu“. Mluvit o objektivních měřítkách obou filmů je tenký led, na který se nebudu pouštět (přestože to mám na jazyku)."

O mně snad nikdo nebude tvrdit, že mám problém s asijskými filmy.

IMF: My Sassy Girl je namlich totéž, prostě lidi chtějí dokázat, jak jsou 'sečtělí', zařadit se téměř do nějaké subkultury. U takového Kruhu ještě nebyl originál tak profláklý, aby se jím všichni museli zaklínat. Navíc Taxi ani My Sassy Girl nejsou zrovna velké filmy, na rozdíl od Sedmi statečných nebo Skryté identity.

Remake rozhodně zbytečný není, protože přichází se spoustou věcí, které Volavka vůbec nereflektuje a soustředí se primárně na čistě žánrové vyprávění... Skrytá identita akcentuje různé typy rozporů a posunů:

1) staví proti sobě prvky hongkongské fabule a „novohollywoodského“ syžetu
2) střetávají se zde čistě žánrové modely postav s jejich nežánrovým uchopením
3) znejasňuje se model z hongkongského filmu zásadní proměnou Damonovy záporné postavy. Té ve Skryté identitě ve výsledku nejde o ideály triád a oddanost nějakému kodexu, ale o prachobyčejnou kariéru za každou cenu
4) staví mnohem větší důraz na generační konflikt (který ve Volavce tak důrazný nebyl)
5) celý příběh ukotvuje v dějinách amerického gangsterizmu za A v realitě, za B v kinematografii.

Kdybych se zaměřil jen na druhý aspekt pátého bodu, ten film víceméně odkazuje na zlom v kinematografickém zobrazování gangsterů akcentovaný v třicátých a čtyřicátých letech - kdy živočišnost nahrazovali spíš manageři v dokonale šitých oblecích (viz střet v Bouřlivých dvacátých letech (1939) nebo v I Walk Alone (1948)).

Scorsese stál na začátku první nově hollywoodské reorganizace gangsterského žánru - vyprávěl příběhy o střetu animální živočišnosti se světem managerského přístupu (výrazně například v Casinu), ale vždycky až sekundárně na pozadí rozsáhlé rekonstrukce dobové kontextu, kdežto v osvobozující fikčnosti Skryté identitě se z Nicholsonovy postavy a jejího hierarchického postavení stalo jedno z hlavních témat.

Navíc Skrytá identita dopovídá druhou gangsterskou linii ve Scorseseho - zatímco ve Špinavých ulicích, Mafiánech a Casinu šlo o italskou linii (a film mapoval poměrně precizně tři důležitá období), Gangy New Yorku a Skrytá identita tvoří komentář k té irské (a oba filmy jsou spojeny výraznou elipskou - zachycují úplná začátek a naopak - dosavadní - konec). Nicholson přebírá znaky typické pro italské figury, ale zároveň je zasazuje do jiného prostředí.

Nehledě na to, že Skrytá identita asi nejotevřeněji odkazuje k první vlně gangsterských filmů ve třicátých letech - viz ona v obraze přítomná X, kdykoli někdo zemře, což je přímá návaznost na původní Zjizvenou tvář, kde to bylo použito.

A dalo by se toho najít mnohem víc (například bych mohl začít mluvit o stylu filmu, který je od Volavky totálně vzdálený - střihová skladba, využití časoprostorových elips, nasvícení - ve Volavce byla nejvýraznější 'penetrující kamera', tj. neustálé nájezdy a odjezdy). Tohle zaslepené odsuzování Skryté identity mě vždycky rozčílí. :) A nemá to nic moc společného s nějakou obhajobou Scorseseho, ale prostě si myslím, že ten film je vynikající.

KarelR: Ale ono je to u Volavky/Skryté identity skoro totéž... podobná nejzákladnější dějová linka a některé zvraty, ale jinak je to vlastně film úplně o jiných tématech a v jiném stylu.

Cival: Ukaž mi jiný remake, kde se tolik lidí odvolává na to, že viděli - ach tak makes-me-extraordinary - originál a jak je originál lepší. U Sedmi samurajů si to nikdo nedovolí, a přitom je to mnohem brutálnější kopie a zjednodušení (nehledě na to, že Volavka nejde zjednodušit, je v ní prostě jen ten dobrý příběh) než Skrytá identita.

Že bych se na Departed tedy konečně koukl?:)

Jinak odkazy, hloubka a podobně, to je ohromná věc, to jo:) Ale pořád je u mě důležitější samotný příběh a právě to "povrchní" vyznění filmu:)

me ten remake vubec nelakal, tohle je dobry film a znova prevypraveny to fakt nepotrebuju, nemam rad tuhle modu a ze zrovna Scorsese dostane oskara za tohle, kdyz ma tolik skvelych filmu je na hovno

Natascha : Douglas tym najskor myslel nejaky predmet v zabere, alebo nejaky pohyb kamery alebo proste nejaku podobnu prkotinu, ktoru si vsimne on a hrstka podobne vzdelanych ludi.

Mě možná ani tak nevadí, jaká je Skrytá identita sama o sobě, jak jsem psala, než jsem viděla Volavku, tak se mi pozdávala docela dost. Mě vadí spíš z principu, že je oslavováno dílo, které v mnoha ohledech předlohu naprosto kopíruje (co si pamatuju, tak už jen to, že kupa záběrů je téměř stejná - asi jsem naivní, ale prostě bych radši, kdyby Scorsesemu toho oscara vrazili za něco původního). Navíc mě osobně vyhovoval duel dvou postav oproštěný od ženské a velkého bosse. A ano, Volavka je divácky opojná, a já jsem za to ráda, vždycky si pustím radši ji než Scorsese verzi.
A docela by mě zajímala ta impozantní exkurze do historie gangsterského žánru, já ji tam moc nevidím. Mohl bys uvést konkrétněji, kde ji mám hledat?

Hmm, imho je Skrytá identita filmařsky mnohem promyšlenější, než jen chytrá intenzifikace žánrových modelů ve Volavce (jakkoli divácky opojná). Ten film je stylisticky (ta střihová skladba!), narativně (vyprávění v několika rovinách, které se tváří jako souběžně jdoucí, ale jsou od sebe dost vzdálené) i významově (impozantní exkurze do historie gangsterského žánru v rámci hollywoodské kinematografie) precizní, povrchní čtení mu bohužel hrozně ubližuje. Tolik lidí machruje s Volavkou/Skrytou identitou (jo, jasně, jsou fakt dobří a hrozně cool, že viděli oboje :), ale třeba nad Zjizvenou tváří/Zjizvenou tváří (kde je ten posun samozřejmě mnohem méně sofistikovaný, ale podobně zásadní - od čistého žánrového díla k vrstevnatému postmodernímu filmu) se pozastavuje málokdo a všichni jen masturbují nad De Palmou, jaký objevili skvost. :)

Skrytou identitu jsem viděla jako první a celkem se mi líbila. Pak přišla Volavka a já měla chuť zadupat Scorseseho kopii do země. Když člověk tyhle dva filmy srovná, tak je mu na blití, že někdo mohl dostat Oscara za to, že totálně vykradl něčí skvělé dílo a udělal z něj horší produkt, určený hlavně pro podbízení se akademikům.

Po tomhle VIMku jsem dostala chuť si dát repete

Super VIMko, se kterým plně ztotožňuju. Volavku jsem poprvé viděl až začátkem tohohle týdne a byl jsem z ní maximálně nadšený. To samé se již, ale nedá říct o Skryté identitě, která mi přišla jen mírně nadprůměrná a ve srovnání s Volavkou pro mě ztratila veškerý smysl. U Identity si, ale myslím, že je to hlavně Scorsesem, jehož poslední filmy mi přijdou příliš dlouhé, nudné a jaksi nepřirozeně umělé. Ještě dneska nemůžu pochopit lidi nadšené třeba z Letce (pro mě jeden z nejnudnějších filmů alespoň za posledních 5 let).

Moc dobře k0C0UR. Podobné argumenty se pokouším vyplodit vždy, když někde přijde a začne hlásit něco o "dost dobrym filmu podle nějaký japonský kriminálky".

Toto VIMko som cakal skor od imfa. Ale je zaujimave citat taky nadseny nazor od normalneho divaka a nie azijskeho vsezravca ako je imf alebo ja.
Pre mna je Volavka proste uz klasika s nekonale dynamickym tempom, ktoremu Skryta identita nesiaha ani po clenky.

A navíc je k dostání v trafikách a jinde kde prodávají tiskoviny za pár šupů.

Amrická verzia sa s originálom nedá porovnať. Nie že by bola slabá, ale na pôvodný film nemá. Volavka má lepšiu atmosféru a štýl. Je tam tá správna melanchólia, osudovosť. Ázijské hviezdy v hlavných úlohách! Skrytá identita 80%, Volavka 100%.