Určitě nebudu rozporovat tento pohled. Spasitele jako lepšího ale považuji z jiných důvodů, primárně postavených na postavách.
Kdo nečetl Spasitele, tedy prosím, aby dál nečetl, opravdu je pod spoilerem ukryto vlastní rozuzlení, i důvody, které by vás jako potencionální čtenáře mohly o dost ochudit.
Mark je jako postava v Marťanovi neměnná. Je to chlap, se kterým bych s největší radostí sedl na pivo. Je to v pravém slova smyslu pionýr v prozkoumávání a objevování nových světů a vědeckých poznatků. Jako takový se nebojí pro tuhle ideu umřít a od začátku knihy je na tuhle možnost nejen připraven, ale reálně s ní pracuje. Neznamená to, že by se nesnažil přežít, ale výsledek v jeho neprospěch by vlastně knížku nezměnil. Mark byl s danou situací smířen, byl na ni připraven. A úspěch pro něj znamenal potvrzení jeho úsilí. Jako postava ale neprošel katarzí. Ano, vím, to není nutně to, co se knížka snažila zdělit. Ale to poselství knížky je dost jendorozměrné - když se chce, dokážeme to.
Grey je v tomhle ohledu naprostý protiklad Marka. Hned z kraje je to srábek, který má sebe jako prioritu číslo jedna. Už v tomhle momentě mi to přijde zajímavější. Grey není člověk, se kterým by chtěl jít každý na pivo. Vlastně jeho naturel musí byt pro hodně lidí rozčilující, umí být příjemný, umí být chápavý, umí bezpochyby vyslechnout. Zároveň má své priority, především ale zcela jasně omezující slabosti. Odpovědnost přebírá pouze v případě, když je mu to komfortní.
Je to jednoduše normální chlápek, takový, jakých najdete devět na prstech obou rukou. Není to typický hrdina bez bázně a hany, on to hrdina není vůbec.
A když se střetne se Stratovou, přichází první zajímavý motiv. A totiž, že pod tlakem, no, řekněme to narovinu, pod nátlakem, z něho Stratová vytříská první jiskry odvahy, přesahující jeho vlastní dovednosti. Hned na začátku ho má Stratová jako pokusného králíka. Ví to ona, posléze to ví i on. A poté, co se úspěšně střepe odpovědnosti a má čisté ruce nad celým problémem, se stejně vrací a dál se na projektu podílet.
Důležité je to v tom, že ví, jaká Stratová je, že ho hned zkraje obětovala, byť bez špatného konce, ale obětovala. A stejně se k ní vrací. To byl ostatně důvod, proč Stratová kývla a už v té době věděla, že pokud poteče do bot, má chlápka, co obětuje všechno. Protože on reálně je připraven obětovat všechno. Proto ho jako náhradníka celou dobu připravovala, i přes jeho obrovské negativa.
Když ta situace nastala, knížka předestírá, že si je jistá jen na 99%. To je blbost, ta ženská neriskovala nic, ani "jistotu, že po nabytí plného vědomí vzpomínek už z mise necouvne". Drogy na amnezii mu nedala proto, že se bála, že misi sabotuje. Naopak mu je dala, aby mu dala příležitost nebýt tím srábkem a řešení hledat. Kdyby mu je nedala, výsledek by byl vlastně stejný, jen s tím, že by Grey přišel o falešný pocit vlastní odvahy a tím i o schopnost opravdu věc vyřešit.
Stratová celou dobu v Greyi hrdinu viděla, jediné, co aktivně dělala, bylo, že odřezávala ty jeho negativa. Navíc ten motiv nátlaku jako jediného možného řešení je sám o sobě silnější, jak motiv "táhneme všichni za jeden provaz". Čímž neříkám, že i ten není důležitý.
Jakmile tohle Grey zjistí, zcela v souladu s jeho seberefleksí, ví, že je srábek. Pokračuje ale dál. Ne proto, že nechce, aby lidstvo umřelo a je to jeho povinností, v tom momentě mu to může být jedno, je to v momentě, kdy jsou s Rockym v prdeli. A dokonce ani ne proto, aby si dokázal, že srábek není (což mi příjde hrozně, ale hrozně fajn), ale protože chce pomoct. Je hrdinou a ani o tom neví.
Celé to končí tím, že všechno se zdá se býti v jeho prospěch, ale Rocky i všichni Eridiané stoprocentně umřou. A on má možnost je zachránit, byť ví, že to bude znamenat jeho konec. A zcela záměrně tu možnost zkouší, vědomě se obětuje. Dává pro jiný druh a kámoše svůj život. Ne heroicky, jak Mark, je u toho posraný až za ušima, ale stejně ho dává. Už ví, že jsou přednější věci, jak on sám. A jako odměny se mu dostává vykoupení na nové planetě, jako potvrzení, že když skočíte někoho zachránit a může se zdát, že pro to obětujete všechno, nemusí to znamenat, že o všechno příjdete.
Ten charakterový vývoj "hrdiny", kdy je sice hrdinou hned od začátku, ale musí si uvědomit, že tím hrdinou je a že vlastní pohodlí i kejhák není všechno, je imo hrozně silné. Možná jenom pro mě, možná to přeceňuju, ale v tomhle Weir trefil opravdu černou. Ve zpracování i myšlence...
reaguje na:
Leefko
901784
Určitě nebudu rozporovat tento pohled. Spasitele jako lepšího ale považuji z jiných důvodů, primárně postavených na postavách.
[b]Kdo nečetl Spasitele, tedy prosím, aby dál nečetl[/b], opravdu je pod spoilerem [b]ukryto vlastní rozuzlení, i důvody[/b], které by vás jako potencionální čtenáře mohly o dost ochudit.
[spoiler]Mark je jako postava v Marťanovi neměnná. Je to chlap, se kterým bych s největší radostí sedl na pivo. Je to v pravém slova smyslu pionýr v prozkoumávání a objevování nových světů a vědeckých poznatků. Jako takový se nebojí pro tuhle ideu umřít a od začátku knihy je na tuhle možnost nejen připraven, ale reálně s ní pracuje. Neznamená to, že by se nesnažil přežít, ale výsledek v jeho neprospěch by vlastně knížku nezměnil. Mark byl s danou situací smířen, byl na ni připraven. A úspěch pro něj znamenal potvrzení jeho úsilí. Jako postava ale neprošel katarzí. Ano, vím, to není nutně to, co se knížka snažila zdělit. Ale to poselství knížky je dost jendorozměrné - když se chce, dokážeme to.
Grey je v tomhle ohledu naprostý protiklad Marka. Hned z kraje je to srábek, který má sebe jako prioritu číslo jedna. Už v tomhle momentě mi to přijde zajímavější. Grey není člověk, se kterým by chtěl jít každý na pivo. Vlastně jeho naturel musí byt pro hodně lidí rozčilující, umí být příjemný, umí být chápavý, umí bezpochyby vyslechnout. Zároveň má své priority, především ale zcela jasně omezující slabosti. Odpovědnost přebírá pouze v případě, když je mu to komfortní.
Je to jednoduše normální chlápek, takový, jakých najdete devět na prstech obou rukou. Není to typický hrdina bez bázně a hany, on to hrdina není vůbec.
A když se střetne se Stratovou, přichází první zajímavý motiv. A totiž, že pod tlakem, no, řekněme to narovinu, pod nátlakem, z něho Stratová vytříská první jiskry odvahy, přesahující jeho vlastní dovednosti. Hned na začátku ho má Stratová jako pokusného králíka. Ví to ona, posléze to ví i on. A poté, co se úspěšně střepe odpovědnosti a má čisté ruce nad celým problémem, se stejně vrací a dál se na projektu podílet.
Důležité je to v tom, že ví, jaká Stratová je, že ho hned zkraje obětovala, byť bez špatného konce, ale obětovala. A stejně se k ní vrací. To byl ostatně důvod, proč Stratová kývla a už v té době věděla, že pokud poteče do bot, má chlápka, co obětuje všechno. Protože on reálně je připraven obětovat všechno. Proto ho jako náhradníka celou dobu připravovala, i přes jeho obrovské negativa.
Když ta situace nastala, knížka předestírá, že si je jistá jen na 99%. To je blbost, ta ženská neriskovala nic, ani "jistotu, že po nabytí plného vědomí vzpomínek už z mise necouvne". Drogy na amnezii mu nedala proto, že se bála, že misi sabotuje. Naopak mu je dala, aby mu dala příležitost nebýt tím srábkem a řešení hledat. Kdyby mu je nedala, výsledek by byl vlastně stejný, jen s tím, že by Grey přišel o falešný pocit vlastní odvahy a tím i o schopnost opravdu věc vyřešit.
Stratová celou dobu v Greyi hrdinu viděla, jediné, co aktivně dělala, bylo, že odřezávala ty jeho negativa. Navíc ten motiv nátlaku jako jediného možného řešení je sám o sobě silnější, jak motiv "táhneme všichni za jeden provaz". Čímž neříkám, že i ten není důležitý.
Jakmile tohle Grey zjistí, zcela v souladu s jeho seberefleksí, ví, že je srábek. Pokračuje ale dál. Ne proto, že nechce, aby lidstvo umřelo a je to jeho povinností, v tom momentě mu to může být jedno, je to v momentě, kdy jsou s Rockym v prdeli. A dokonce ani ne proto, aby si dokázal, že srábek není (což mi příjde hrozně, ale hrozně fajn), ale protože chce pomoct. Je hrdinou a ani o tom neví.
Celé to končí tím, že všechno se zdá se býti v jeho prospěch, ale Rocky i všichni Eridiané stoprocentně umřou. A on má možnost je zachránit, byť ví, že to bude znamenat jeho konec. A zcela záměrně tu možnost zkouší, vědomě se obětuje. Dává pro jiný druh a kámoše svůj život. Ne heroicky, jak Mark, je u toho posraný až za ušima, ale stejně ho dává. Už ví, že jsou přednější věci, jak on sám. A jako odměny se mu dostává vykoupení na nové planetě, jako potvrzení, že když skočíte někoho zachránit a může se zdát, že pro to obětujete všechno, nemusí to znamenat, že o všechno příjdete.
Ten charakterový vývoj "hrdiny", kdy je sice hrdinou hned od začátku, ale musí si uvědomit, že tím hrdinou je a že vlastní pohodlí i kejhák není všechno, je imo hrozně silné. Možná jenom pro mě, možná to přeceňuju, ale v tomhle Weir trefil opravdu černou. Ve zpracování i myšlence...[/spoiler]
901750
reagují:
Gonzi
|
reagovat
|