Existuje spousta akčních filmů, které v době premiéry nebyly tak úplně doceněné, a až s postupem let se ukazuje, že to jsou opravdové žánrové trvalky. Z fleku mě napadají třeba trojky Smrtonosné pasti a Smrtonosné zbraně, jež byly zastíněny špičkovými předchozí díly, a myslím, že je čas do téhle škatulky hodit i Star Trek. Jasně, na MovieZone šlo o druhý nejlepší film roku 2009 (zlato bral Avatar) a na ČSFD pořád svítí krásných 84 %. Abramsův reboot ikonické sci-fi ale před 15 lety pošramotilo jak breptání fanoušků, kteří se nesmířili s mnoha novinkami, tak nástup komiksových filmů, jež se těšily zcela jiné úrovni pozornosti.

Rok po Iron Manovi a Temném rytíři zkrátka nebyli vesmírní hrdinové tak úplně v kurzu, což se projevilo i na tržbách („jen“ 385 milionů), a ačkoliv nakonec vznikla dvě pokračování Star Treku, odkaz celé trilogie tak nějak vyšuměl do ztracena. Nekonečné čekání na čtyřku ani nebudu otevírat (její hektické oznámení bez vyrozumění herců bolí doteď), spíš se chci vrátit k první dílu rebootové série, jenž má unikátní vlastnost, která chybí tolika blockbusterům posledních let – totiž, ehm, znovukoukatelnost!

Já vím, že to není slovo, ale než vymyslím lepší výraz, pojďme to nenápadně přejít. Důležité je, že jsem Star Trek od premiéry viděl nesčetněkrát. Společně s Kingsmany patřil mezi moje „go to filmy“ pro návštěvy, protože ho leckdo neviděl a šlo o zábavný a rozumně dlouhý blockbuster, který měl šanci zaujmout i neTrekkies (vím, ale chápeme se). Dynamika Abramsovy režie byla prostě nezpochybnitelná, a právě díky ní ve Star Treku šlape téměř všechno na jedničku s hvězdičkou. Co si zaslouží specifickou zmínku? Tak třeba…

1) Famózní úvodní scéna

Možná nejdojemnější filmový otvírák všech dob (společně se Vzhůru do oblak?) nebyl něčím, co se od Star Treku čekalo. Abrams ale svou sci-fi jízdu nakopává absolutně drtivým způsobem, který okamžitě ukazuje nový kurz. Jeho Star Trek má být explozivní, osudový a pohlcující, což úvodní scéna plní tak dobře, že se zbytek filmu musí hodně snažit, aby vysoko nastavenou laťku udržel. Mimochodem, místo Chrise Hemswortha tu málem seděl v křesle Matt Damon, ten však došel k názoru, že je na roli mladého George Kirka moc slavný, a do filmu by proto neseděl. Ten samý rok pak odmítl i hlavní roli v Avatarovi, takže… super úsudek, Matte!

2) Přesně trefené obsazení

Původní Star Trek ze 60. let je samozřejmě sci-fi milníkem, v němž se sešla perfektní herecká parta. Shatner, Nimoy a spol. se stali žánrovými hvězdami na dlouhé desítky let, a to i díky šesti filmům, v nichž si zahráli mezi lety 1979 a 1991. Nahradit je tedy nebyl zrovna lehký úkol, Abrams to ale… dokázal? Na internetu se sice občas dloubá do Quintova Spocka, já bych se však nebál označit kompletní partu za brilantně trefenou, a to se dnes často zapomíná třeba na Urbanova parádního Bonese. Alfou a omegou nové gardy je nicméně Chris Pine, který neměl takhle pasující roli až do Dungeons & Dragons, a je zatraceně velká škoda, že svoji zábavně-akční polohu vytahuje tak málo.

3) Akční nářez

Star Trek byl o akci vždycky až v poslední řadě. Seriály na ni moc neměly peníze a vůbec celá myšlenka značky byla o tom, že se posádka Enterprise vrhá na zteč až ve chvíli, kdy vyčerpá všechna bezpečnější řešení. V éře moderních blockbusterů ale tenhle přístup musel letět do koše (částečně ospravedlněný tím, že jsou mladší hrdinové o něco zbrklejší) a Abrams si to opravdu vychutnal. Kirk si tu užívá vyložené akční hody, přičemž dojde na spoustu knockoutování, střílení, a dokonce i šermování. I sebemenší rvačka nebo naháněčka je přitom natočená ohromně sebejistou rukou a je takřka nepochopitelné, že režisér něčeho takového poslal v posledních letech do kin velké kulové. Ještě že už Džej Džej chystá comeback!

4) Velkolepé měřítko

Některé filmové Star Treky byly tak mdlé, že nabídly jen hrstku vesmírných lodí nebo jedno malé městečko (ano, mluvím o Vzpouře!), Abrams ale dobře věděl, že by to v roce 2009 bylo málo. Mezi mnoha inspiracemi od Star Wars tak je i létání mezi několika planetami (Země, Vulkán, Delta Vega…) a kanonáda epických záběrů, aby se fandové sci-fi měli čím kochat. Star Trek se pod Abramsem vizuálně posunul na zcela novou úroveň, a to s takovou razancí, že šlo i z povinného kochání se novou Enterprise udělat jednu z nejpamátnějších scén celého filmu.

5) Krásná hudba

No a když už mluvíme o kochání se Enterprise, to by bez hudby Michaela Giacchina bylo zhruba poloviční. Skladba Enterprising Young Men je malým klenotem, stejně jako vlastně celý soundtrack, jenž poslouchám i při psaní tohohle článku. Star Trek měl za sebou jako desítky let stará značka možná i stovky hodin nahrané hudby. Giacchino ale zvukovou stránku tohohle vesmíru vyšperkoval na maximum a stvořil jedno z těch vzácných OSTček, kdy při poslechu vidíte před očima každou jednotlivou scénu. Kam se na to hrabou… skoro všechny blockbustery posledních let?

Abramsův Star Trek je zkrátka a dobře vypiplaná žánrová pecka, která baví, napíná, dojímá i fascinuje. Pár lidí si možná pamatuje, že v září 2009 proběhla unikátní fandovská projekce v IMAXu. Já jsem na ní kdysi seděl s otevřenou pusou a dodnes před sebou vidím gigantickou řežbu USS Kelvin s Naradou. V pondělí to v Aeru logicky bude o něco komornější, pořád si ale myslím, že si všichni na velkém plátně vychutnají dvě hodiny blockbusterové nádhery, která je čím dál tím vzácnější. Snad se tam tedy uvidíme!

P.S. Duchovního nástupce Abramsova rebootu najdete na SkyShowtime. Seriálový Star Trek: Podivné nové světy už má dvě série (třetí dorazí příští rok) a dal bych za něj do ohně celou ruku se Spockovým pozdravem.