Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Producenti nejsou ti zlí

Stávka herců ještě neskončila, ačkoliv jednání probíhají už mnoho dnů v řadě. Pořád platí, že jakmile se tak stane (doufají všichni!), vyjde extra newsletter, kde to všechno rozeberu. Emoce ale pořád třaskají. V několika textech a dokonce i při podcastových hostovačkách jsem vždy mluvili o AMPTP jako o zástupcích studií a streamovacích platforem, nikdy jako o producentech, protože to je nešťastná záměna, přičemž producenti mají vlastní organizaci (PGA). K téhle mediální zkratce bohužel dochází nejen u nás, ale i v USA – producent je i po letech vysvětlování brán za jednorozměrného záporáka, který si kupuje duši filmu. A producentům to zjevně vadí, protože chtějí změnit název AMPTP.

AMPTP znamená Alliance of Motion Picture and Television Producers, takže v tom názvu ti producenti jsou, míněno producenti obsahu. AMPTP však momentálně platí v Hollywoodu za absolutního satanáše a „koncoví producenti” s ní nechtějí mít nic společného, ve jméně ani v ničem jiném. Na dva tisíce těch největších podepsalo petici, v níž volá po změně názvu organizace. Producentům se nelíbí, že v rámci AMPTP se míchají obří studia a organizace, neuchopitelné labely, ale i jednotlivci. Je v tom guláš a producentům to dělá medvědí službu, protože to ve veřejnosti upevňuje negativní obraz „mužů s kufříky plnými peněz”. 

V návrhu jsou alternativy jako AMPTC (Alliance of Motion Picture and Television Companies) nebo AMPTS(S) (...Motion Picture and Television Studios & Streamers), což je nejblíž onomu českému zástupci hollywoodských studií a streamovacích platforem. Vypadá to jako detail, ale zjevně to mnoha mocným lidem v Hollywoodu leží v žaludku. Aby toho nebylo málo, mezi producenty sílí hlasy, že PGA svou funkci neplní, a že by mělo dojít k restrukturalizaci organizace nebo k založení nové. A pak by rovnou mohla následovat stávka za lepší podmínky.

Update: AMPTP opět udělal vyjednávací faul, když zveřejnil své úžasné nové protinabídky a osočil SAG-AFTRA z toho, že je nechce přijmout a všechny jen zdržuje. V jednáních je tedy dočasně stopka a všichni musíme doufat, že se obě strany nerozhádají ještě víc. Je to politika, ale jestli někdo čekal, že tento týden Hollywood konečně zakope válečnou sekeru, bude se muset obrnit trpělivostí. Největší propast nadále zůstává mezi dělením zisků za úspěch a zárukami v souvislosti s nástupem umělé inteligence.

Vymítání vlastní kasičky

Otloukánkem týdne je studio Universal, které slavnostně odpremiérovalo novinku Vymítač ďábla: Znamení víry. Snímek se posouval o týden, aby uhnul Taylor Swift, ale studio mělo velké naděje. Resp. víru, abych zůstal věrný tomu podtitulku. Proč? Protože za práva na Vymítače ďábla dalo předloni 400 milionů dolarů. Za sérii, která to zkoušela před pár lety na televizní obrazovce a po dvou sezónách byla pro neúspěch zrušena. Za sérii, která byla skutečně veleúspěšná jen v případě originálu, který je starý padesát let.

To je hodně velká sázka na nejistotu, zvlášť s Davidem Gordonem Greenem za kamerou. Jeho resuscitovaný Halloween z roku 2018 měl sice slušně nabito, ale jeho dva sequely byly už jen velkolepou ostudou. Universal však necouvnul ani o krok, protože studio potřebuje (staro)novou úspěšnou IP. Rychle a zběsile už odchází do zapomnění, dinosaury z Jurského parku i světa už jsme vytěžili až na dřeň, takže co teď? 

Osobně jsem měl pocit, že mladé publikum s vyšeptalou značkou rezonovat nebude, a předpovídal jsem otvírák na hraně dvaceti milionů dolarů – i s přihlédnutím k tomu, že horory jsou dlouhodobě oblíbené a neuškodil jim ani covid, ani inflace, ani stávky, prostě jsou podobně jako bubáci v hlavní roli zdánlivě nesmrtelným žánrem. Universal si bláhově věřil na 30 až 36 milionů dolarů a výsledek za víkend byl někde uprostřed. 26,5 milionů dolarů vypadá celkem slibně vzhledem k úspornému rozpočtu třiceti milionů dolarů. I při započtení nákladů na marketing se film dostane do černých čísel sám za sebe. Ale média logicky neopomněla připomenout, že tu čtyřsetmilionovou sekeru bude Universal látat horko těžko. Osud zbylých dvou filmů plánované trilogie je momentálně dost nejistý.

Pojďme si teď udělat nanečisto účetní rozvahu u nákupu, který svou absurditou dohání i netflixovskou akvizici whodunit série Na nože. Vymítač ďábla za 400 milionů dolarů měl odstartovat další obří frančízu. Předpokládejme, že chcete, aby se vám vložené peníze vrátily. A že dokážete natočit tři filmy za třicet milionů, zpropagovat je za podobné peníze, tak to máme šestkrát třicet plus čtyři stovky, tj. 580 milionů dolarů.

A teď si připomeňme náklady a tržby nepoměrně úspěšnější nové trilogie Halloweenů. Všechny filmy v této sérii otevřely za víc peněz než Vymítač, v případě prvního Halloweenu z roku 2018 je to v podstatě trojnásobek. Přesto se globální tržby všech tří Halloweenů sotva dotýkají 500 milionů dolarů. A půlku si nechávají kinaři, takže kdyby náhodou Vymítač zaznamenal podobné výsledky (a nedostane se k nim ani smykem), pořád by byl ve stamilionovém mínusu. To nespasí žádné prodeje streamerům a kabelovkám, žádný merch a žádné navazující televizní vesmíry. To byl naprostý průšvih už od podpisu smlouvy, dámy a pánové. Za půlku by to bylo drahé, ale u někoho s hlubokou kapsou holt zapracovala nostalgie a teď budou padat hlavy i jinde než na stříbrném plátně.

Jeden z pěti diváků

Když jsem před víc než týdnem rozebíral výsledky scenáristické stávky, dopustil jsem se několika nepřesností. Jednou z nich byly i podmínky tzv. bonusu za úspěch. Napsal jsem, že seriál či film musí mít sledovanost 20 % nad nějaký průměr dané platformy. Ve skutečnosti je to 20 % amerických odběratelů platformy během 90 dnů po premiéře (nebo v libovolném úseku 90 dnů i v dalších letech, to platí zejména pro další sezóny). 

Popravdě je to přísnější metrika, než by se mohlo zdát. Během tří měsíců od premiéry musí vidět vaše dílo každý pátý odběratel. Vytáhneme teď z rukávu seriály a filmy, co to splní bez mrknutí oka. V celkovém objemu každoročních premiér však jde o malé (leč hlasité) procento. K číslům jenom za USA se nedostaneme ani na Netflixu (resp. je složitější je přepočítávat na základnu předplatitelů), ale když bych jako příklad vzal globální čísla sledovanosti a srovnal je s celosvětovým počtem cca 240 milionů předplatitelů (počítejme 250, ať to jde líp od ruky), tak potřebujete vygenerovat během oněch 90 dnů cca 50 milionů plnohodnotných zhlédnutí. Dlouhodobá topka anglicky mluvených filmů a seriálů takové číslo dává s přehledem, u cizojazyčných projektů už na chvostu první desítky olizujete definovanou hranici, což znamená, že všechno pod ní už by hypoteticky na bonus za úspěch nedosáhlo. To jen pro představu, jak vybraná společnost si přijde na pár drobných nad rámec původní smlouvy. 

Z hlediska principu jde samozřejmě o krok kupředu a ocenění tvůrců, jejichž projekty se utrhly ze řetězu. Nejen že se pravděpodobně dočkají sequelu nebo další sezóny, ale ještě je někdo finančně ohodnotí. Nikdo asi nečekal, že by na podobné bonusy dosáhlo velké množství lidí. Nebo že by šlo o astronomické částky. Jakmile si však i vy všimnete, že nějaký film či seriál má větší než standardní online buzz, můžete si být jistí, že na tom tvůrci nebudou tratit.

Sony konečně využívá PlayStation

U příležitosti představení nové slim verze PlayStationu 5 Sony nenápadně oznámila, že skrz PlayStation Network si uživatelé nově budou moci zakoupit i filmovou produkci brandu. Rád bych byl překvapený, ale jsou to cca dva roky, co se napříč spektrem filmových novinářů spekulovalo, že Sony sice nemá vlastní streamovací platformu, ale kdykoliv může „zneužít” desítky milionů hráčů a nabídnout jim filmový obsah skrz PlayStation Network. A teď je to konečně tady.

Tohle není otloukání japonského gigantu, ba právě naopak. Sony velmi úspěšně v posledních letech sehrála pozici překupníka, kdy s různými VOD dojednává velmi lukrativní dealy. Prodej filmů skrz PSN á la iTunes nebo Google Movies nijak nenaruší stávající smlouvy a dobré vztahy se třetími stranami. Jde jen o další distribuční kanál, v němž dochází k maximalizaci zisků. Opět připomínám, že toto řešení bylo nabíledni hrozně dlouho. Sony ho dost možná představuje teď, aby měla u příležitosti releasu slim verze pééska nějaké marketingové cukříky. Rád bych ale věřil, že to myslí vážně, a nabídnou oddané cílovce dostatečně robustní filmový katalog.

Sony mimochodem úspěšně překupničí i jinde. Anime má na americkém trhu velmi silnou pozici a neustále roste i podle údajů různých ratingových agentur. Sony si před lety koupilo streamovací platformu Crunchyroll a kabelovku GSN. Crunchyroll sám o sobě má v USA ne úplně zanedbatelných 10 milionů předplatitelů a dál raketově roste. V rámci spolupráce s GSN teď Sony spustila anime TV stanici, která vysílá čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Objevuje se v nabídce řady kabelovek i online poskytovatelů, což je pro japonské studio dalším spolehlivým zdrojem příjmů. Anime bude nezadržitelně růst, takže je to od Sony velmi rozumná investice, opět snadno promovatelná skrz videoherní byznys. Win-win.

MCU vs. DCU

Druhá sezóna Lokiho je sice podle Disney+ nejúspěšnější seriálovou premiérou letošního roku na zmíněné platformě (ani nechtějte vidět mentální gymnastiku, která tuhle matematickou úlohu vyřešila), ale proti Marvelu jako by se od premiéry Avengers: Endgame všechno spiknulo. V newsletteru to řešíme často, v rámci moviezoňáckých podcastů, pojmenovaných příhodně MarvelZone, o tom mluvíme víc než rok, ale kromě neustále odkládaného a přepisovaného Bladea to všechno byly jen dohady. Teď ale Marvel otevřeně přiznává, že je – minimálně co se týče seriálů na Disney+ – tak trochu v koncích.

Nebudu se tu zdlouhavě vypisovat, protože chci tento podotek použít jako odrazový můstek k zítřejšímu newsletteru pro předplatitele, ale Marvel přiznal, že chce kompletně předělat seriálového Daredevila. A to prosím po natočených osmi epizodách! Jistě, nemohli to říct dřív, protože teď teprve mohou po skončené stávce scenáristů najmout scenáristy nové a konečně si sehnat i showrunnera. Věděli jste, že Marvel u svých seriálů doteď neměl showrunnery? Neměl toho ještě mnohem víc, ale o tom až zítra. 

Fascinující je, že Marvel ve svém vyjádření vlastně netuší, co udělá s již natočeným materiálem. Jestli ho komplet hodí do koše, nebo se bude snažit nové scenáristy přesvědčit, aby „psali kolem” a z procedurálky udělali příběhovější seriál s náběhem na několik sezón. Je to každopádně asi největší a navíc veřejné zakopnutí zlatého dítěte Hollywoodu, které deset let jezdilo do banky a z banky s největším náklaďákem. 

Dalo by se říct, že to Marvel podělal (ne, není to oslí můstek k Amber Heard, slibuju), nicméně DC je tu vždycky, když potřebujete vlastní průšvih zastínit něčím ještě epičtějším. Objevila se totiž zpráva, že Jason Momoa jednoho dne dorazil na natáčení druhého Aquamana trochu připitý, oblečený jako Johnny Depp a dožadoval se u Jamese Wana, aby tu jeho princeznu už konečně vyrazil. Míněno Amber Heard, samozřejmě. Tehdejší přítel Amber, Elon Musk, napsal Warnerům rozezlený mail. Jeho právníci prý produkci srovnají se zemí, pokud Amber půjde od válu.

Čte se to jako typický bulvár a trochu senzacechtivosti na tom i je, jakkoliv to celé vnímám spíš jako pozitivní PR spin pro druhého Aquamana, aby si fanoušci řekli, že je Momoa borec a ochotně vyrazili do kina. James Gunn na druhou stranu podobné snahy bombarduje a ohlásil, že ŽÁDNÝ z herců původního DCEU se nebude stěhovat do nového DCU, takže proč se vlastně přehnaně těšit na blockbuster ze světa, jež je pro studio uzavřenou kapitolou. Nadějí pro fandy Momoy mohou být jen sílící klepy o tom, že se v novém DC objeví jako hřmotný rocker Lobo. 

Taylor a její velkolepý otvírák

Minule jsem krypticky za českou distribuci koncertního filmu Taylor Swift poděkoval Cinema City, ale správná odpověď je samozřejmě AeroFilms. Takže díky, Aero. Díky, Míšo Hubálková. Rozbory toho, proč je Taylor Swift největší popovou hvězdou na světě nechám jiným, ačkoliv je to z byznysového hlediska velmi, velmi zajímavá studie. Určitě se najdou i články rozebírající tzv. Taylor efekt, kvůli kterému se teď miliony jejích fanynek učí pravidla amerického fotbalu, nebo na Prime Video koukají na dokumentu o Travisu Kelcem. 

Nikdo netuší, kde začíná a končí kampaň premiéry, která má zachránit podzimní kasy multiplexů. A je to jedno, protože čím víc se nad tím mediální impéria zamýšlejí, tím víc bezplatné reklamy generují. Předprodeje se roztočily do obrovských otáček, žádný odhad víkendového otvíráku není příliš absurdní, takže začínáme na stovce milionů dolarů a končíme někde pod dvojnásobkem. Každý si chce tipnout i za cenu absolutní minely, protože tohle je událost, kterou si analytici, bookmakeři, novináři a insideři prostě nechtějí nechat ujít. 

Takže kolik, dámy a pánové? Oficiálně neoficiání tracking je momentálně 150 milionů dolarů za první víkend v severoamerických kinech. Berte do úvahy, že vstupenky jsou dražší, než bývá zvykem (kopírují 1989, rok Taylořina narození - tj. 19.89 dolarů v USA, 19.89 liber v Británii, 19.89 EUR v Evropě). Počet kin je maximální možný, cca 4200. A hype je tak obrovský, že v předprodejích válcuje Taylorka ty nejslavnější filmové série. Proto půjdu, jak se v Hollywoodu říká, over a tipnu si 180 milionů za víkend (víc než Barbie, ale míň než Wakanda Forever). Odvážnému prý štěstí přeje. Tak uvidíme v pondělí.