2. Hollywood je podělaný strachy a neriskuje.
Tak úplně nesdílím hořekování Martina Scorseseho nad tím, jak jde celá kinematografii do řiti kvůli komiksárnám, audiovizuálnímu obžerství atd. ale v jedné věci má podle mě Marty pravdu a budu ho volně citovat: „Současné struktury hollywoodského financování redukují riskování jako nikdy předtím“. Kromě Scorseseho budu citovat i Civala, jenž v diskuzi o problémech Disneyho a nechuti diváků chodit v houfech na jeho novinky napsal: „Klesající kvalita, nulová péče o příběhy a postavy, bezmyšlenkovitá sériová výroba sequelů bez podstaty, sázka na vyprázdněné trikové atrakce, neschopnost přijímat v rámci studiového systému kreativní filmaře s osobitými příběhy točenými od srdce“.

Zastavím se u zmiňovaných kreativních filmařů. Chtělo to koule svěřit na přelomu tisicíletí Peteru Jacksonovi stovky milionů dolarů na Pána prstenů. Popojedu o pár let dopředu a zavzpomínám na trojku Harryho Pottera, kde Warneři kdysi překvapivě angažovali Cuaróna. Výsledek? Jistě nebudu jediný, kdo má Vězně z Azkabanu nejraději. Nemusím snad dodávat, jak nebyl vůbec nikdo překvapený, když i třetí Fantastická zvířata natočil rutinér David Yates. Smutné.

Netřeba však zůstávat pouze u režisérů. Třeba Johnny Depp v prvních Pirátech byl tenkrát pořádný risk. Nemluvě o obsazení problémového Roberta Downeyho Jr. do role Tonyho Starka. Mohl bych pokračovat dál a pořád řešíme jenom ty největší a nejdražší blockbustery z první dekády nového tisíciletí.

Ano, neklaplo to pokaždé (Oliver Stone už nikdy nedostane 150 mega na dalšího Alexandra), ale marně teď vzpomínám, kdy nějaké studio podobně zariskovalo v poslední době. Maximálně Gareth Edwards a jeho Stvořitel, ale tam si raději počkejme, jestli hype nelže. Navíc zde pořád mluvíme o relativně levném (80 mega) sci-fi, které se vymyká zažitým franšízám. Pokud se dočkáme dalšího Ant-Mana, což se navzdory slabším tržbám klidně může stát, beztak ho zase natočí Peyton Reed. Znovu smutné.

Nejenom Richard Linklater se nechal slyšet, že překvapivý úspěch miliardové Barbie a skoromiliardového Oppenheimera je ta nejlepší možná zpráva a naděje do budoucnosti. Lidé jásali, že největší love konečně vydělávají originální filmy. Jenomže opravdu můžeme mluvit o risku? Barbie vznikla díky partnerství s Mattelem a Greta Gerwig ukázala už v Malých ženách, že dokáže ukočírovat větší film. Oppenheimer potom spatřil světlo světa v první řadě kvůli tomu, že Universal chtěl zaútočit na Oscary, bylo věcí prestiže urvat pro sebe bezprizorního Nolana a nikdo by se asi nevěšel, kdyby se u částečně černobílé biografie tatínka atomovky zcela nepodařilo splatit nijak hrozivý 100milionový rozpočet.

Nezbývá než doufat, že až se Disney za deset let konečně rozhoupe, bude se jim líbit nějaký scénář a zelenou dostanou další filmové Star Wars, režírovat bude někdo jako Damien Chazelle, Bradley Cooper, nebo David Leitch. Napadá mě teď dalších dvacet jmen, hlavně ať na sesli proboha neusedne Taika Waititi nebo Patty Jenkins. Asi už však tuším, jak to dopadne. Špatně.

1. Woke ideologie ničí filmy! Hollywood chce ovládnout svět!
Uff, následující odstavce budou složitější. Jak bych jenom začal… Ta teze, že Hollywood jede spolu s nějakými zájmovými skupinami prvoplánovou agendu s cílem přeprogramovat nebohým dětem mozky, protože chudáci potomci teďka nesledují v akčňácích Arnieho s bezbolestnou, nýbrž křehké černé ženy na polích ve Wakandě, je prostě a jednoduše mylná. Nemluvě o tom, že Disney dokonce nabízí divákům černé princezny! O co mu jde? Realita je přitom prostá: jediným zájmem Hollywoodu vždy bylo a bude jediné – vydělat prachy. A právě tady se přepočítal.

Především nájezd na #MeToo vlnu byl ve filmech minimálně neštastný. Právě v Hollywoodu tento trend započal „díky“ Harveymu Weinsteinovi, a tak je vlastně docela logické, že je továrna na sny nejhlasitější. Na každou přesvědčivou Charlize Theron v Atomic Blonde bohužel připadla minimálně jedna Daisy Ridley ve Star Wars. Trochu banální moudro je, že dobrý film tvoří dobré postavy. Byť jsme se v uplynulých letech dočkali mnoha „rádoby“ silných hrdinek, jenom hrstka z nich byla dobře napsaná a přesvědčivá.

Opravdu se pak studioví hlavouni diví, že nikoho nezajímá další Wonder Woman? A lze se podivovat tomu, že když se se silnými ženskými hrdinkami nepracuje dobře a vyskytují se v nedobrých filmech, diváci budou svoje zklamání projektovat právě do těchto tváří, které na ně vyskakují na každém plakátu? Hejt by si třeba za Star Wars mnohem více než Daisy zasloužili producenti v čele s Kathleen Kennedy (dobrá, zrovna ta si ho užila a užívá dosyta), scenáristé, dva režiséři atd. Snad si rozumíme.

Hollywood byl liberální (až na krátké výjimky z ranku Drsného Harryho nebo Charlese Bronsona kosícího ve svých pozdějších filmech hipíky) odjakživa. Proč? Protože Hollywood = lidé, kteří v něm pracují. A ti vždy skoro vždy stáli na té stejné straně barikády. Protestovali ve svých dílech proti válce ve Vietnamu, pomyslně pochodovali s Martinem Lutherem Kingem za práva černochů, bojovali za práva žen atd. Tady vážně nesledujeme nějakou velkou změnu. Ten problém je, že aktuální vzletné myšlenky a známá hesla hýbající naší společností jsou prezentována často křečovitě, prvoplánově, zjednodušeně a často až protivně aktivisticky. Pozor – tak tomu bylo ale i v minulosti. Lidé však mají krátkou paměť a samozřejmě vzpomínají jenom na to dobré.

Dobrá, řekněme, že teď na chvíli přistoupíme na argument některých lidí, kteří vidí za vším spiknutí elit a hollywoodské filmy jsou jakousi jejich prodlouženou rukou. Nebylo by v tom případě úplně nejjednodušší najmout ty nejlepší režiséry, získat optimální scénář, vrhnout do výroby odpovídající množství dolarů a počkat si, až v kinech bude vládnout fantastický film, na který se bude chodit opakovaně? Pak by se přece nejlépe prodali ti všudypřítomní černoši, ženy beroucí chudákům mužům práci a homosexuálové snažící se zhomosexualizovat naše děti. Svým způsobem mám pocit, že snahy o rovnoprávnost Hollywood svými špatnými filmy spíše torpéduje.

Nejsem si úplně jistý, jestli teď netorpéduji i svůj článek, tak ho raději ukončím. Jenom poslední věc bych dodal. Pokud jste nešli do kina na Malou mořskou vílu proto, že ji natočil rutinér Rob Marshall, trailery byly strašná nuda, nelíbil se vám vizuál, jste otrávení Disneyho fabrikou na průměrnost a raději jste strávili večer nějak jinak – dobře pro vás a naprosto vám rozumím. Pokud jste nešli do kina na Malou mořskou vílu proto, že hlavní roli si zahrála černoška Halle Bailey (ve filmu je mimochodem fajn) a považujete to za zásadní problém a poplivání vašeho dětství, tak je mi vás trochu líto. Pokud vám to však nedalo a dali jste navíc automaticky na ČSFD odpad, tak jste idioti.

--- 

Poznámka pod čarou: Diskuze je otevřená. Napište mi, který hejt byste podepsali, s čím nesouhlasíte a klidně přidejte i vlastní nadávky. Ideálně ne na moji osobu, ale na Hollywood.