„Oni (Disney) si mysleli, že jim na to lidi budou chodit automaticky, protože chodili vždycky. No a třeba z Pixaru si nechali odejít ty nejsilnější tvůrce. Byli líní posouvat se dál a spoléhali se na to, že to prostě pojede samo.“ Právě takhle komentoval současné trable ještě nedávno nejmocnějšího studia kolega Mr.Hlad a kdybych byl stejně líný jako Disney, tak na tomto místě článek ukončím. Matěj samozřejmě pravdu dí, ale jeho rychlý postřeh ze sociální sítě si zaslouží rozvést.

Kromě nepopiratelného usnutí na vavřínech se nabízí zmínit fakt, že Disney se stal snad až příliš velkým. A stalo se to v tu nejméně vhodnou chvíli, tedy s nástupem covidu. Kdyby Iger a spol. tenkrát věděli, co na ně čeká, jenom těžko by trumfovali 50+ miliard, které za Foxy údajně nabízel Comcast, jenž vlastní Universaly.

Tržby z kin však tenkrát každým rokem globálně rostly jako houby po dešti a byť třeba v Americe to horko těžko pokrývalo inflaci, byl tu zbytek světa v čele s Čínou, kde se na hrstku oblíbených franšíz chodilo v davech, které mnohdy (koukám na vás, Diesele a autoboti) mohli závidět i američtí kinaři.

To však ani zdaleka nebyl ten největší covidový problém. Tím byly dost možná zábavní parky. Právě ty každým rokem spolehlivě generovaly miliardy dolarů do zdánlivě bezedných studiových pokladniček a především Disney (spolu s Universalem) na podobný přísun dolarů dost spoléhal. Všechno souvisí se vším a sami si řekněte, kolikrát úspěšný film odstartoval zástup sequelů, merchandisingu a konečně i těch atrakcí v zábavných parcích.

Právě mnohokrát zmiňovaný Iger otevíral v roce 2016 Disneyland v Šanghaji, v němž naleznete mnoho atrakcí inspirovaných právě největšími disneyovskými franšízami. Jenom pro pořádek dodám, že jediný park stál Disneyho víc než koupě Pixaru nebo Marvelu. Tedy 5,5 miliardy dolarů. Právě v případě zavřených parků covid bolel snad ještě více, než hibernující multiplexy.

Jasně, navzdory kvapnému uzavírání a velmi pozvolnému postpandemickému znovuotevírání parků, se i v tomto případě investované miliardy v totalitní zemi Disneymu časem vrátí. Jenomže to bude o dost pomaleji, než se předpokládalo. A žádný film, nová atrakce nebo hračka prostě neospravedlní 70 miliard, které Disney utratil za Foxy. Taková je současná postcovidová realita, přičemž Disney prý k dnešnímu dni dluží více než 45 miliard dolarů. Ještě v roce 2018 byl dluh třetinový.

Jedním z hlavních důvodů, zdůrazňovaným při převzetí Foxů, byl kromě nových hraček pro Kevina Feigeho (Deadpool a X-Meni by měli hrát prim) již zmiňovaný start Disney+. Všichni víme, že právě dospělým zaslíbená kolonka Star na streamu obsahuje mnoho korunovačních klenotů eRkovým peckám zaslíbených lišek. Během covidu se Disney+ každopádně rozjel s plnou parádou a překonal hranici 100 milionů předplatitelů již 16 měsíců po svém startu.

Vedení společnosti nám tenkrát samozřejmě neváhalo připomenout, že při startu očekávali 60–90 milionů předplatitelů až někdy v roce 2024! Přesuňme se do současnosti. Stream se po skončení covidu pomalu změnil v těžkou ocelovou kouli, která svými ztrátami trápí celý moloch. Počty předplatitelů a možnou streamovací dominanci totiž najednou skoro nikdo neřeší. Nejdůležitější jsou prachy. No a vyhlížená profitabilita je u Disney+ stejně jako u Warnerů s jejich MAXem a Paramountu s Pluskem pořád v nedohlednu.

All-in covidová sázka na studiové Netflixy navíc s prominutím po*ělala i ta kina, čímž proboha rozhodně nemyslím, že je to jediný důvod současného marasmu v kasách multiplexů. Čert teď vem, že se zkrátil počet dnů, které měly nové bijáky k dispozici v multiplexech. Ze tří měsíců se najednou stala polovina, a většina diváků to samozřejmě kvitovala s povděkem. Warneři a právě Disney však začali během pandemie nabízet leckteré (dobrá, v případě Warnerů v roce 2021 všechny) svoje bijáky na streamu ve stejný den, jako v kinech.

No a vzhledem k tomu, že v některých zemích byla kina zavřená déle než v jiných (třeba u nás) a streamy se ve světě rozjížděly samozřejmě pomaleji než v Americe (třeba u nás), tak jsme v letech 2020–2022 mnohokrát zažili situaci, kdy teritoriálně postižení diváci chtiví novinek neměli možnost, jak si film „legálně“ pořídit. Těch „nelegálních“ samozřejmě bylo plno a já bych na tomto místě rád připomenul jeden z argumentů obhájců streamu – tedy že konečně dojde k vymýcení pirátství.

Nezbývá než na závěr kapitoly navázat na citaci na začátku kapitoly. Kvalitativní úpadek je sice diskutabilní, ale nejenom podle mého názoru nastal. Právě v případě Pixarů je to ale přece jenom složitější. Po zástupu průměrných sequelů jako Hledá se Dory,  Toy Story 4 nebo Auta 3 jsme houfně volali po originalitě a vlastně jsme se dočkali.

Duše, Luca, ale i Proměna však vůbec nezamířily do amerických kin a místo toho se v zámoří dočkaly exkluzivní premiéry na Disney+. A na rozdíl od Black Widow a Cruelly za ni dokonce zámořští (tedy pro studia pořád nejdůležitější) diváci nemuseli po dobu jednoho měsíce platit nic extra. Aniž bych chtěl opomínat rozporuplné kvality – opravdu se myšák diví, že z Rakeťáka a Mezi živly neudělal event, kterým byla ještě před pár lety fakticky každá pixarovka?

Pořád nekončíme. Pokračujte na třetí kapitolu, kde se dostaneme do současnosti a posvítíme si především na šílené rozpočty čerstvých disneyovek.