Takto ve stručnosti působí premisa filmu jen jako další z nekonečné řady historek (kolik takových tady už bylo a jistě ještě bude) o dobrákovi se srdcem na tom správném místě, který se po prodělané bolestné zkušenosti ve svém životě rozhodl uzavřít před celým světem a své zklamání, trápení a trauma před ostatními maskuje všemi myslitelnými povahovými rysy, které jsou ve společnosti považovány za ne-až-tak-kladné. Přičemž zasáhne osud a postaví mu do cesty jeho pravý opak - bezprostředního, energického a optimistického jedince (nebo rovnou skupinu takových osob), který mu dokáže, že nikdy není pozdě na přehodnocení přístupu ke světu a ztracené štěstí v životě lze přece jen opětovně nalézt, stačí jen se tomu nebránit.
A ono to tak vlastně z podstatné části i je. Předlohu ani předchozí adaptaci bohužel neznám, takže zda, případně do jaké míry, tady došlo ke zjednodušení, významovému posunu, vypuštění důležitých témat nebo dějových linek a celkovému "přizpůsobení" cílovému publiku (tolik typické neduhy hollywoodských předělávek veškeré ne-hollywoodské produkce) posoudit nemohu, ovšem vzhledem k původu díla (jak knihy, tak filmu) na dalekém severu si dovedu představit, že originál (jak kniha, tak film) zašel stran vykreslení charakteru hlavní postavy, vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami a míchání dojemných, vtipných, smutných a dramatických momentů oproti aktuálnímu převyprávění továrnou na sny přece jen o něco dál a zejména postupná proměna titulní osoby z nepříjemné postavy ve veskrze oblíbenou figuru je v něm podána trochu uvěřitelnějším a nebo přirozenějším způsobem.
Na druhou stranu takové ambice tvůrci předělávky v čele s Forsterem pravděpodobně vůbec neměli s ohledem na fakt, že hlavní role se zde zhostil
Pokud měli tvůrci v plánu doručit divákům ukázkové dramedy představení v klasickém stylu H.L.P. (nebo-li hluboce lidského příběhu), u kterého se člověk místy zasměje, místy dojme a místy si třeba i popláče (obzvláště na konci symbolická spotřeba kapesníků prudce vzroste, aneb jedno oko nezůstane suché), tak se jim uvedený cíl podařilo splnit beze zbytku. Všechny povinné propriety jsou zde totiž přítomny a fungují dle očekávání, tj. více než obstojně. Pokud divák přistoupí na zmíněná pravidla hry, dostane se mu příjemného zážitku a spokojeného ujištění, že Hanks na to, utáhnout celý film svým charismatem, stále s přehledem má.
Celkově se jedná o povedenou a nenáročnou žánrovku, která si před divákem nehraje na nic světoborného nebo přesahového, ale to, co divákům předkládá, zvládá přednést v poctivé a funkční podobě, přičemž nemalou zásluhu na tom samozřejmě má samotný Hanks, bez kterého by to celé pravděpodobně dopadlo podstatně méně zdařile. Někdy k divácké spokojenosti stačí jen toto, byť třeba předloha nebo předchozí adaptace je na tom kvalitativně ještě o něco lépe.