O fous druhý nejslabší víkend roku, kdy první desítka vygenerovala pouhých 35 milionů dolarů na tržbách, je smutným odrazem doby. Nejen že všichni v očekávání kasovního úspěchu Avatara odklízejí premiéry z cesty (do konce roku má kromě něj premiéru jen druhý Kocour v botách, zjevně prokletý Babylon a životopisný I Wanna Dance with Somebody), série slabších víkendů je přímým důsledkem méně početného startovního pole. Podle statistik jsme se letos dočkali pouhých 60 % filmů oproti standardní sezóně, z čehož některé filmy jednoznačně profitovaly - kromě komiksovek především Top Gun: Maverick a částečně i poslední Jurský svět. Divák ovšem strádal a o víkendech jako je tenhle prostě a jednoduše na kino zanevřel. 

Aby ne, když se neobjevila žádná novinka a první pětka je identická s minulým týdnem. Black Panther je popáté vítězem a tentokrát mu stačilo pouhých 11,1 milionů dolarů. Ano, papírově předbíhá globálně čtvrtého Thora a v amerických tržbách i Doktora Strange v mnohovesmíru šílenství, přičemž mít film na prvním místě pět týdnů v řadě je cenný skalp, bez ohledu na kontext. Skutečným vítězem je ale tentokrát Šílená noc. Santovský akčňák klesnul o pouhých 35 %, což pro dvacetimilionový projektík znamená dalších skoro devět milionů a globálně už skoro 42. Jednoduchá boxoffice matematika nám říká, že tenhle projekt Tommyho Wirkoly a gumových kaskadérů z Leitchova/Stahelskiho 87Eleven se pohodlně zaplatí a v budoucnu bude vůle podobné blbinky natáčet dál. A to je dobře.

Disneyho Divnosvět by nespasil ani rok o samotě v kinech. Ty trošky, které přidává k tržbám ho ke stamilionové hranici rozhodně neposunou, takže tenhle propadák budou účetní u Myšáka obcházet napřesrok velkým obloukem. Všechno ostatní je stále stejná nuda, nuda, šeď, šeď, kdy se do Top 5 dostávají malé filmy typu Menu a do desítky se skoro probojovala i Fraserova Velryba, promítající se v pouhých šesti kinech. A taky Cruisův Maverick, kdy Paramount využil chudé nabídky a málem statečného pilota vrátil do Top 10 po 29 týdnech od premiéry. Nakonec je z toho “jen” dvanácté místo a 500 tisíc dolarů na tržbách, což je pravděpodobně méně, než studio čekalo, protože k vytoužené metě půl druhé miliardy zbývá ještě dvanáct milionů. S nástupem Cameronova megahitu to vypadá jako nesplnitelná mise, ale za pokus to stálo.

Obyčejně je boxoffice report o pár odstavců delší, ale co tady ještě dodat? Odhadovat otvírák a výdrž Avatara nemusím, to už za mě udělal Ted. Jediné, na co se dá vyloženě těšit, je až lednový horor M3GAN. A plakat nad tím, že zjevně skvělým filmům jako Fabelmanovým nebo Vílám z Inisherinu v amerických kinech pšenka nekvete? Martin McDonagh už jiný nebude a vydělá jen v případě, že shrábne Oscary, nebo umístí svůj film na americký středozápad. A Spielberg si prostě na sklonku kariéry sobecky natočil osobní projekt a je mu srdečně jedno, jestli na něj přijde šest desítek nebo šest milionů lidí. Kdo by nechtěl být v podobně bohorovné pozici?

Na viděnou, dámy a pánové, u oslav návratu diváků do kin. Eventové pokračování Avatara však jenom na chvilku utiší stesky nad slabou sezónou bez miliardových šíbrů. Letos mělo premiéru cca 480 filmů. Loni jen 439 a v roce 2020 cca 450. Oproti předchozím dvěma sezónám jsme se odrazili od pomyslného dna, ale přibližných 7 miliard amerických tržeb je daleko od běžného průměru 11 miliard z předcovidové pětiletky a osmi až devíti stovek nových premiér. Nadcházející, doufejme už plnohodnotná sezóna, teprve ukáže, v jaké kondici vlastně kinaři jsou. A co všechno jsou studia v boji o kina a diváky ochotná podniknout.