7. Natočil Cameron po Titanicu znovu nejdražší film všech dob?

Spekulovat o rozpočtu Avatarů je ošemetná věc už od dob premiéry jedničky. Oficiálně se sice cenovka za první 3D dobrodružství zastavila na 237 milionech dolarů, ale to je cifra, které dnes málokdo věří. James a Weta Digital totiž tehdy začínali od píky a museli vyvinout přelomovou technologii. Studio tedy velmi pravděpodobně před premiérou v kinech rozpočet podstřelilo, aby se před akcionáři mohlo kasat s tím, jaký hit vyslali do kin a „pouhá“ miliarda všem zúčastněným zajistila obří profit. Ne, tenkrát vážně nikdo nečekal, že Avatar optimistické numero nakonec skoro ztrojnásobí.

Kvůli pokračování se sice na technologické stránce věci muselo znovu pořádně zapracovat, ale na rozdíl od jedničky je výhodou, že trojka na 99 % vznikne také, a tím pádem se nutné vícenáklady mohou rozpočítat mezi dva filmy (ne-li více). Jaký tedy bude rozpočet pokračování? Rané odhady hovořily o 250 melounech, ale pravděpodobně to bude více. Kolega imf tipuje 350 (jeho střelbu od boku sdílím), spekulace z poslední doby potom hovoří o 350–400 milionech.

Spíše pro zajímavost uvedu i neověřený anonymní zdroj z Redditu, podle něhož bude nakonec natáčení dvojky a trojky koštovat rovnou miliardu. Pokud by snad internetový insider měl pravdu, tak by se už dvojka stala nejdražším bijákem vůbec, protože současný rekordman – Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna měli vyjít Disneyho na neskutečných 410 mega. Dvakrát jsem teď kontroloval, jestli natáčení čtyřky Pirátů opravdu nepoznamenal nějaký hurikán nebo jiná živelná pohroma. Nikoliv, je třeba vinit tehdy nevýhodný kurz libry, protože průměrný sequel průměrného režiséra Roba Marshalla se natáčel ve studiích Pinewood ve Velké Británii.

6. Půlmiliarda jenom za reklamu?

Mastné náklady na reklamní kampaň, které provázejí uvedení hollywoodských filmů do kin, mě fascinují odjakživa (v minulosti jsem se rozepsal nejenom na MovieZone, ale i u konkurence). Na chvíli věřme Cameronovi, že Avatar: The Way of Water opravdu musí trhnout v multiplexech dvě miliardy, aby se překlopil do černých čísel. V tom případě si k možnému půlmiliardovému rozpočtu můžeme připočítat podobné číslo na gigantickou kampaň. No a to je nejenom dle mého názoru hloupost.

Vy jste se sice mohli dočíst, že náklady na reklamu u Spider-Mana: Daleko od domova byly neskutečných 288 milionů dolarů, přičemž snad ještě více šokující numero zaznělo u letošních Mimoňů: Padouch přichází. Ne, studio na propagaci žluťásků s rozpočtem 80 milionů babek vážně nevynaložilo dalších 278 míčů. Stejně jako v případě Spider-Mana mluvíme o hodnotách kampaně, na které se samozřejmě podílí mnoho značek, které z reklamní masáže také profitují. Sice se nejedná o extrém jako u bondovek, kdy společnosti jako Heineken a Nokia dokonce platí producentům desítky milionů dolarů, aby mohly být se značkou spojováni, ale snad si rozumíme.

Studia, která čelila výpadku příjmu z mizejícího prodeje domácích nosičů, někdy po roce 2017 podle všeho pomalu zastropovala exponenciálně rostoucí náklady na reklamu a distribuci někde u 200 melounů (na tolik prý vyšlo Paramounty promo čtyřky Transformerů, přičemž ještě kolem roku 2010 bylo standardem utratit polovinu), přičemž naprostou většinu spolknou drahé televizní spoty v amerických televizích. Jenomže i zde se nabízí myšlenka, že studia sice u blockbusteru odepíší dvě kila za reklamní masáž, ale nikdo už nevidí, že samy vlastní dotyčné televizní stanice, a tím pádem si vlastně přelévají dolary z jedné kapsy do druhé. Kampaň pro Avatara bude v následujících týdnech jistě obří, ale v reálu se na ní bude miliony podílet nejenom studio. Tolik k mým pochybám, že by uvedení do kin vyšlo kolem a kolem opravdu na neskutečnou miliardu.