Dneska máme v naší demokratické rubrice o nejoblíbenějších snímcích filmových profesionálů a významných postav veřejného prostoru osobu (polo)anonymní. Osobu, která zjistila, že žít s filmovým kritikem může být někdy solidní peklo. Ale taky podle toho může vzniknout hodně zábavný blog, později přetavený do knižní podoby. Přesně to zvládla Žena filmového kritika, dobrá a často trpící duše, která musí se svým nejbližším absolvovat to nejlepší i nejhorší, co kdy celuloid nabízel. A střídavě si to užívá nebo tiše trpí. 

Žena filmového kritika byla v posledních letech vybrána mezi nejlepší blogy roku v Křišťálové lupě i Magnesii Liteře a teď vychází její druhá kniha. Nás ale zajímalo, které filmy jí uvízly v hlavě nejvíc? 

1. Vrchní, prchni! (1980, r. Ladislav Smoljak)
Nebo si dosaďme Obecnou školu, Na samotě u lesa, Kulový blesk atd. Cokoli, co nese rukopis Zdeňka Svěráka ještě předtím, než se propadl do destruktivního repetitivního tatíčkovství. Tyhle kousky jsou národní poklad, podobně jako boží muka nebo znojemské okurky.

2. Turínský kůň (2011, r. Béla Tarr, Ágnes Hranitzky)
Krásný černobílý kus, kde hodně fouká. V Karlových Varech jsem si na něm vyzkoušela, že v životě zvládnu už úplně všechno a mohla jsem pak s klidem devatenáct hodin rodit, aniž bych zapochybovala o svých kapacitách. 

3. Filmy Ulricha Seidla
Cokoli od něj, protože to vždycky vypadá jako natočené u nás doma. Miluju jeho trilogii Ráj, Psí dny, Import/Export nebo Se ztrátami se počítá. A Ve sklepě je prakticky celé jen o nás.

4. Film s kozou
Nekonečný film od argentinského režiséra, ve kterém asi šest hodin pozorujeme plavbu po hnědé řece a kozu na lodi. Ideální na usnutí, zvlášť když se promítá v uherskohradišťském Slováckém divadle. Nerušený odpočinek na rameni někoho vám drahého bohužel opakovaně znemožňuje zmíněná koza, která velmi nahlas v nepravidelných intervalech ublíženě mečí. 

5. Vlk z Wall Street (2013, r. Martin Scorsese)
Pouštím si, když je mi smutno. Neprahnu po zobrazovaném bohatství ani mixování drog a léků. Ale představuju si, že jsem součástí aspoň jedné párty, vrtím se do rytmu u Jordanova bazénu a vzduch kolem je nasáklý přísliby. 

6. Na cestě, Náklad a Chlapi nepláčou 
Trojlístek vynikajících filmů zobrazujících Balkán a jeho dědictví etnických válek, které mi dodnes připomíná podzemní požár. Tyhle tři filmy jsou jiné než to, co se o válkách obvykle točí. Nutí mě se celé týdny po zhlédnutí cítit varovaná a spoluodpovědná. 

7. Arabela (1980, r. Václav Vorlíček)
Celá její první série, kdykoli, kdekoli. Od jezevčíka Karla Majera až po moment, kdy se melancholicky krásný Petr promění v hodiny a jde špatně.  

Tak co na to ríkáte? A co říkáte na 7 filmů režiséra Rudolfa Havlíka?