Rozhodli jsme se oživit rubriku 7 filmů, ve které dáváme prostor nejenom domácím režisérům, hercům a filmovým tvůrcům a jejich vkusu. Dozvíte se, co je formovalo, najdete tu inspiraci, co si pustit a třeba i objevíte filmaře, se kterými stojí za to se seznámit. 

Ve světě médií se Čestmír Strakatý pohybuje už více než deset let. Začínal jako redaktor a editor zpráv na ČT24 a pracoval mimo jiné na pořadu Události, komentáře. Jako dramaturg a editor se podílel na DVTV, stejnou roli zastával i u pořadu Štrunc. Zásadní proslulost mu přinesl vlastní rozhovorový pořad Prostor X, který vzniká pod hlavičkou Reflexu a za který získal od odborné poroty cenu za zpravodajský podcast roku 2021. Čerstvě moderuje i Press Klub na Frekvenci 1.

1. Barry Lyndon (1975, Stanley Kubrick)
Je to nejlepší film všech dob. Dobře, možná ne objektivně nejlepší, ale pro mě rozhodně nejdůležitější. Ani nevím, kolikrát jsem ho už vlastně viděl. Ale přesně si pamatuji den, kdy jsem ho viděl poprvé. Jak mě okouzlil a jakou stopu ve mně zanechal. A vím jistě, že v něm jsou obrazy, které mě uchvátí vždy znovu. Stanley Kubrick je génius, jeho práce se scénou, aranžmá postav a světlem právě tady je nepřekonatelná a je to něco, co jinde moc neuvidíte. Navíc to není bezúčelné. Přičtěte k tomu dokonalý dobový soundtrack a příběh, který je tak trochu příběhem všech našich životů, a máte film, který je prostě výjimečný. 

2. Revenant: Zmrtvýchvstání (2015, Alejandro González Iñárritu)
Leo si Oscara zasloužil! Jako vážně, jeho výkon je možná trochu na sílu, ale pro mě famózní a naprosto autentický. Co je naprosto objektivně skvělé, je soundtrack, na kterém nejvíc práce odvedl Ryuchi Sakamoto. Dokonalé variace na ústřední melodii a ambientní plochy, pouštím si to často. To vše spojené s dlouhými záběry nádherné krajiny, proložené třeba spaním ve vykuchaném koni. Co chtít víc. 

3. Total Recall (1990, Paul Verhoeven)
Miluju Verhoevena a jeho rádoby béčkový, ve skutečnosti velmi chytrý přístup ke sci-fi. Hvězdná pěchota je klasika, ale Total Recall je ještě lepší. Od Schwarzeneggerovy „angličtiny“, která doplňuje pokleslý feeling, přes hraní si s mutanty, až po jemné moralizování a odhalení zlé korporace, která nechce lepší klima. Eh, sice na Marsu, ale jsme skoro doma. Verhoeven buduje drobnostmi uvěřitelné a propracované světy a je mi líto, že už k tomu nedostává takové příležitosti.

4. Mrtvý muž (1995, Jim Jarmusch)
Nejlepší film Johnyho Deppa i Jima Jarmusche. Další z pomalých a podmanivých snímků, doplněných nádhernou hudbou. Koukám, že se mi tu tvoří jakási formule, jak mě dostat… Je to jeden z filmů, které mnou dokážou vždy a znovu pohnout. Jarmusch je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který v době Dead Man ještě trochu hledal svůj rukopis. Pro ten film je to spíš dobře. 

5. Na hraně zítřka (2014, Doug Liman)
Když píšu tyhle řádky, znovu se na něj dívám. Vlastně nevím, proč mě tak baví. Nejsem velkej fanoušek Toma Cruise, nepotřebuju ve filmech moc akce, není to extra originální. Mám rád Emily Blunt, pravda. Něco na tom filmu mě ale hrozně baví, i když jsem ho viděl už mnohokrát. Možná je v tom něco z lidské nezdolnosti, blabla … Nebo se to prostě někdy tak sejde. 

6. Akira (1988, Katsuhiro Otomo)
Mám rád anime, a moje cesta k němu začala právě u Akiry. Je tam několik scén, kde se krásně snoubí hudba a eskalující příběh, které si v hlavě často přehrávám. Postapokalyptický svět, vlastně docela reálný, se pojí s energií, která reálná vůbec není. Z mladých kluků se stávají hrdina a antihrdina a pod dohledem vládnoucího militaristického komplexu prožívají svůj existenciální příběh. It could be you and me, a není třeba úplně chápat proč. Je to depresivní, ale to je někdy potřeba. 

7. Samotáři (2000, David Ondříček)
Je to svým způsobem kýč, já vím. Jsem ale generace, která s tím filmem vyrůstala, a jak stárneme, stárne i on. Respektive nestárne. Zdá se mi být pořád stejně svěží jako před 20 lety (když jsme v barech podle něj objednávali body shoty). Mluvil jsem o něm s několika jeho tvůrci a vlastně úplně chápu, proč k němu všichni mají tak sentimentální vztah. Je to asi trochu zázrak, že se z něj stalo to, čím je. Mimochodem, nejlepší v něm je Jitka Schneiderová.

Tak co na to říkáte? A dejte si i 7 filmů Petra Zelenky.