Osmačtyřicetiletý režisér a scenárista patří k nejlepším a nejvýznamnějším českým filmařům vůbec. Už při studiích na FAMU napsal scénář ke studentskému filmu Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se zeptat, který režíroval Jan Hřebejk. V roce 1997 natočil kultovní povídkové Knoflíkáře a v roce 2000 napsal pro Davida Ondříčka Samotáře, kultovní generační film, který je dnes považován za klasiku. Za pozornost stojí i jeho velmi svérázné dokumenty Visací zámek 1982-2007, Mňága – Happy End a Rok ďábla. Naposledy se podíval do kin s výtečným dramatem Karamazovi a později pracoval pro HBO na obou sériích seriálu Terapie. Má doma čtyři České lvy a na konci října zamíří do kin jeho novinka Ztraceni v Mnichově. Nedivili bychom se, kdyby mu přinesla pátého.

Jsou to filmy, které mi jednak utkvěly svoji syrovosti, autenticitou, a pak také snímky, které mne tak či onak inspirovaly svoji stavbou, příběhem, odvahou, nebo i chybami, ze kterých je možné se poučit. Pořadí zde není podstatné.

1. Anne Hallová (USA 1977, r. Woody Allen)
Inspirace v tom, jak psát dialog, ale také jak se volně pohybovat v čase. Dvojitě retrospektivy a přechody do animovaného filmu, to je skutečná svoboda autora. Allen zde pro mne stanovil důležitou věc: když jste si jisti svým tématem (v tomto případě neschopnost žít se ženami, protože jsou příliš šílené), můžete použít jakýkoliv prostředek, abyste ji odvyprávěli a dostali k divákovi.

2. Zločiny a poklesky (USA 1989, r. Woody Allen)
Dospělý Allen. Ambiciózní snímek ke kterému jeho autor po letech přilepil dovětek – film Matchpoint. Neuvěřitelná odvaha scenáristy: paralelně se odvíjí komediální a zcela vážná, tragická rovina filmu, aby se v závěru krásně, logicky spojily. Obojí přitom funguje. Film o svědomí člověka a jeho relativitě. Kdo o tom dokáže zábavně vyprávět?

3. Poručík (USA 1992, r. Abel Ferrara)
Klíčem zde je absolutní autenticita herce Harveyho Ketiela. Působí to téměř jako dokument a některé scény tak byly skutečně natočené. Toto jsou ty neopakovatelné vteřiny existence před objektivem, zatímco kamerou běží film. Zápletka je jednoduchá a mohl by to být kýč, nebýt ovšem toho, že je to naprosto geniální.

4. Taxikář (USA 1976, r. Martin Scorsese)
Pouštím si tento snímek téměř vždy, když začínám psát nějaký scénář. Skoro úplně všechno je ve scénáři špatně. Hlavní hrdina se chová nekonzistentně, je to vrah a není potrestán, vraždí náhodně, nevěrohodně. Přesto film záhadným  způsobem funguje a něco ve mně rozechvívá.

5. Salvador (VB/USA 1986, r. Oliver Stone)
Vždycky jsme z legrace říkali, že takhle bychom chtěli ve filmu debutovat. Z legrace proto, že Salvador je dospělým a svébytným dílem již naprosto vyzrálého génia-debutanta. K něčemu se samozřejmě nedokážu ani přiblížit. Pro scenáristy bych rád vypíchl zejména neuvěřitelně rychlou a vtipnou expozici dvou hlavních hrdinů. Nezabere to ani pěti minut a víme, co jsou zač a jaké šance mají. A do toho v Salvadoru zuří občanská válka. Samozřejmě se mi líbí i kritika zahraniční politiky USA v těch letech. Ale to jen tak na okraj.

6. Četa (USA/VB 1986, r. Oliver Stone)
Opět Stone, mohl bych zde vyjmenovat ještě nejméně dva jeho filmy. Nejlepší film o vietnamské válce, ale i nejlepší válečný film vůbec. Mladý rekrut nastoupí na zahraniční misi, aby se z něho stal voják, ale stane se z něj vrah. Zabije svého vlastního velitele a my mu držíme palce. Dodnes mám husí kůži při scéně vypalování vietnamské vesnice. Barberovo Adagio pro mne bude navždy spojeno s tímto snímkem.

7. Jakubův žebřík (USA 1990, r. Adrian Lyne)
Opět scenáristicky fenomenální. Možno srovnat snad jen s Mementem. Zdánlivě sledujeme realistický příběh válečného veterána z New Yorku, který trpí flashbacky. Na konci zjistíme, že jeho vzpomínky jsou podvod: Celý film je jeho projekcí – flash forward, zatímco umírá na operačním stole v polní nemocnici. Veliký, důležitý film o smrti a o lpění na životě, o démonech, ze kterých se – ve chvíli, kdy přestaneme nesmyslně lpět na životě – stávají andělé převádějící nás na druhou stranu.

Tak co na to říkáte?