V textu, který právě čtete, se nechci a nemohu zevrubně věnovat úplně každému streamu. Shrnující úvod připomínající ty největší je však nutný. Stejně tak akcentování obřích telekomunikačních hráčů, kteří vstoupili a vstupují do streamovacích válek. Vám jistě neunikla dvojice článků, které jsme v právě finišujícím týdnu vydali. Mini-téma z pera imfa vás informovalo o 43miliardovém spojování Discovery s AT&T. Druhá novinka od benjamínka redakce do_Oda dávala na srozuměnou, že Amazon je velmi blízko koupě studia spojeného nejenom se značkou James Bond, tedy MGM. Volně navážu na oba texty.

Jsem překvapený. Čekal jsem totiž, že nutná redukce a velké spojování naznačené už před třemi lety pojmutím legendárních Foxů nenasytným Disneym, se naplno rozeběhne až za pár let a vystřízlivění z marné (a do budoucna prostě neudržitelné) touhy mít svůj vlastní Netflix potká giganty operující v Hollywoodu až mnohem později. Poslední týden každopádně naznačuje, že proces je v plném proudu, a vy se jistě snažíte najít v tom relativně složitém přelévání akcií a vlastnických struktur nějaký hlubší smysl. Nehledejte, jako vždy je to pouze a jenom o penězích a touze nenechat si utéct potenciální diváky ke konkurenci.

Již zmíněné spojení s Discovery bude pravděpodobně znamenat doplnění obsahu HBO Max o nespočet reality show, které především minulý rok zažily obrovský úspěch na Netflixu. Discovery však není pouze o všech těch pitomých amerických Likehousech. Kdepak, oni vlastní i Eurosport a také práva na vysílání olympijských her, které možná už letos budou. Že by to Warneři čerstvě po vzoru Paramountu zkoušeli i přes sporty? Nejsem si úplně jistý, jestli je to správná cesta. Co se pravděpodobné koupě MGM nekonečně bohatým Amazonem, tak v tomto případě to zase není jenom o Bondovi, po němž celý svět prahne už od nepaměti. MGM disponuje obří knihovnou, kterou v tuto chvíli licencuje Paramountu a je otázkou, co by s tím udělalo řešené nakupování Jeffa Bezose. Zeštíhlení počtu figurek na hollywoodské šachovnici je každopádně rozumné.

Je hezké, že všechna velká hollywoodská studia (s výjimkou Sony a Lionsgate, která podle mého názoru někdo "velký" dříve nebo později koupí a jejich obsah postupně zařadí do své nabídky) chtějí svůj vlastní globální stream, ale touha je jedna věc a přelétavá ochota spotřebitelů platit za paušální přehrávání seriálů a filmů je věc druhá. Vzorová cesta naznačená a dlážděná už dobře dekádu Netflixem byla vykoupena šíleným riskem jdoucím ruku v ruce s nezanedbatelným dvacetimiliardovým dluhem.

Oproti více než 100 miliardám, které po koupi/spojování s Time Warner teď chybí na účtech AT&T, to sice nezní jako nijak hrozivé numero, ale nezapomínejte, že za Netflixem nestál žádný gigant. Ono opravdu stačilo docela málo a streamovací král, jenž má dnes už velmi silnou a relativně stabilní pozici, nemusel uspět. To by nutně neznamenalo krach. Spíše by došlo k vynucenému prodeji do rukou nějakého z výše zmíněných konglomerátů. Nezpochybnitelný úspěch Netflixu je každopádně chyba v hollywoodském Matrixu. Nekoukejte se teď na nekonečný zástup originálních seriálů a filmů z dílny streamovacího krále. To je hudba několika posledních let.

Základy Netflixu postavila svým obsahem továrna na sny, která se na rozdíl od Teda Sarandose a spol. nedívala do budoucnosti a s velkou chutí si vylepšovala účetní uzávěrky licencováním svého obsahu na dlouhé roky dopředu. Přátelé za 60–100 mega ročně? Netflix je Warnerům rád zaplatil a Bros. je rádi přijali. Jak jinak totiž vydělat takové obří peníze? Zapůjčování ultrapopulárního, ale dekády starého seriálu televizním stanicím bylo postupem času čím dál méně rentabilní (byť šestka Přátel inkasuje dodnes milióny dolarů díky nekonečným reprízám i v českých televizích), ale největší streamovací agregát platil každým rokem víc a víc.

Právě tady se dostáváme k tomu, proč hollywoodská studia tak dlouho čekala se startem svých vlastních streamů. Ta „drahost“ se totiž neprojeví jenom v tom, že musí investovat miliardy do nového obsahu, který se jim zhodnotí jenom paušálně - tedy nutným a pokud možno co nejrychlejším nárůstem počtu předplatitelů. Projeví se to i výpadkem v příjmech, který je právě na případu Přátel jasně viditelný. Těch 100 mega ročně za jeden seriál jim už nikdo nikdy nedá. Dostanu se k tomu až později, ale rozhodně jim takovou krásnou sumu nedají předplatitelé HBO Max.

Ten důvod, proč Disney, Warneři, Universal a Paramount neodstartovali se vší pompou svoje streamovací sítě už někdy v roce 2016 tedy opravdu nebyl ten, že by neviděli jasně nalinkovanou budoucnost. Nebyla to ani nutná a drahá příprava infrastruktury související s každým spuštěním streamu. Kdepak, oni si dobře spočítali, že se jim to nevyplatí a svůj vlastní stream spustí až ve chvíli, kdy prostě nebude zbytí. No a to se stalo právě v roce 2019 s dlouho ohlašovaným nástupem Disney+, na který už prostě všichni museli zareagovat. Virus z Asie už potom vše jenom urychlil, ale rozhodně to nebyl ten spouštěč.

Myšák svoji službu spustil z velkých hollywoodských studií jako první a udělal to naprosto skvěle. Netflix už v té době přepočítával více než 167 milionů uživatelů po celém světě a Disneymu bylo jasné, že to nejhorší, co by mohl při startu udělat, je konkurovat mu. Rozhodl se ho tedy raději doplnit a už od začátku zacílil na rodinky. Ty vzaly útokem službu, jež jim elegantně nabídla extrémně lákavý obsah pro jejich ratolesti doplněný marvelovkami, Hvězdnými válkami a dalšími franšízami pro trochu odrostlejší uživatele. To vše za průvodních 7 babek, tedy cirka poloviční cenu standardního Netflix tarifu.

Cílovku známou jako „starší“ uživatele bažící po mládeži nepřístupnému eRku později posichrovala nová sekce Star. Ta divákům nabídla především obsah vyprodukovaný studiem 20th Century Fox, což nejsou jenom filmové série jako Vetřelci, ale i seriály. Za všechny se vyplatí zmínit všechny díly Akt X na jednom místě, což je na streamech vůbec poprvé v historii. Více než 100 milionů nových uživatelů (především z Ameriky a Indie) v následujícím roce a půl ukázalo, že start pluska byl na jedničku. Neskromně podotknu, že ten úspěch jsem tušil od samého začátku. Kdo by se vlastně divil, když za ním stál legendární a do důchodu již pár let odcházející hollywoodský prognostik Bob Iger.

Když se řekne A, musí se dodat i B, a vám je asi jasné na které studio si na následujících řádcích posvítím. To je ta pravá chvíle ukončit první kapitolu a čtenáře poprosit, aby klikli na tu druhou.